Ilustrační foto

Tu novou práci. Už nic hledat nemusím, protože jsem dostala přidáno. Tolik peněz, co mám teď, by mně nikde jinde nedali. A pokud dali, tak bych musela mít fakt dobrý známý, kteří by mě protlačili na dobrý místo. Na pracáku neseženu nic nad 13000 hrubýho, a to je na dnešní dobu žalostně málo. Když jsem viděla, že advokátům pracujícím u Města Brna nabízejí 14000 měsíčně, tak se mně to zdálo jako výsměch.

Dneska je první dojížděcí den. Vstávala jsem ráno chvilku před pátou a v šest už jsem seděla v kanceláři, zívající na celý kolo. Nevím, jak dlouho to vydržím a jak na tom budu s nervama, až napadne sníh a zamrzne. To budou totiž silnice v hrozným stavu a já se řízení v jakékoliv kalamitě strašně bojím, nespím z toho a bývám už dva dny dopředu trop na nervy.

A jinak jsem už skoro přestěhovaná. Včera jsem k příteli natahala celou výbavu – nádobí, povlečení, utěrky, hrnky, sklenice a tácy, zapékací mísy a příbory, oblečení a kosmetiku. Ještě mně zbývají některý kusy nábytku, co bych si chtěla vzít, a nějaký oblečení, který už teď nevyužiju, protože je ryze letní. Všechno, kromě svršků a kosmetiky, mám zatím uskladněný v garáži a moc se těším na dnešní odpoledne, až to všechno budu uklízet a rovnat a přítelovi rodiče se mně přijdou zeptat, co to jako je, protože se jim ani slovem nezmínil, že už tam zůstanu (což jsem poznala podle toho, že jsem měla včera na kuchyňské lince nachystaný od jeho mámy domácí vajíčka, abysme si doma taky trochu přilepšili).