Velikost textu:

Ono to fakt funguje

11. října 2011, 8:19

Ilustrační foto

To, že když na něco hodně myslíte anebo na to myslíte a ani vlastně nevíte proč, tak se to splní, přitáhnete si to k sobě. Až do pátku jsem si myslela, že je to jen taková útěcha pro lidi, kteří ztrácí naději, věřila jsem tomu jen tak napůl, protože jsem nikdy nedokázala na nic myslet tak intenzivně a s takovou vervou, aby se to vyplnilo. Pořád ve mně hlodával červík, pochybovala jsem. A v pátek, 7.10., se to stalo a došlo k tomu takhle:

Už nějakou dobu jsem pořád myslela na Luboše. To je ten, se kterým jsem „chodila“ loni touto dobou, snad jsem ho i milovala, malovala jsem si to v růžových barvách a on mě jen použil a odkopnul. Doslova mi zlomil srdce, vyhrabávala jsem se z toho dlouho a těžce. Nevím proč, ale pořád se mi vkrádal do hlavy, vzpomínala jsem na něj, říkala jsem si, jak asi vypadá, jak se má, co dělá, jak se mu daří profesně, jestli už si dostavil dům a tak dále. S hrůzou jsem si uvědomila, že bych ho snad i chtěla vidět, potkat. Už nejsem uražená, už to nebolí, jen kdesi cosi píchne, když si na ten loňský podzim vzpomenu.

No a jak jsem na něj tak moc myslela, tak jsem ho fakt potkala. Bylo to v pátek večer při nákupu. V Globusu. Zrovna jsem přemlouvala u obuvi přítele, že zimní boty za 2000 fakt nepotřebuju, protože mám nový, za 400, z levnýho textilu. Zvedla jsem hlavu, skoro v poslední chvíli, ale viděla jsem ho. Neostříhaný a v černé mikině tlačil nákupní vozík, na něm asi 3leté dítě, holčičku, a vedle něj šla rázným krokem malá nakrátko ostříhaná blondýna s dvakrát takovým pasem, než mám já. Jestli jsou spolu šťastní, přeju jim to. Ale i když jim to přeju, tak tu blondýnku ze srdce lituju, protože pozná, jak se u nás říká, Krista na kříži. Pokud bude mít stejný štěstí jako já, tak se ocitne do čtvrt roku použitá a sama. Protože on se vůbec nezměnil. Letěl středem obchoďáku, nekoukal nalevo napravo, ona vedle něj, ani se neodvážila ohlídnout, kde co mají pěknýho. Třeba jsou ale tak stejní, že to nepotřebuje, stejně jako on. Já to teda ale potřebuju, a proto jsem očumovala vánoční cukroví, který už je v prodeji, čokoládový Mikuláše, sněhuláčky, kolekce na stromky a marcipánový brambory, adventní kalendáře a kosmetický balíčky. A mého srdce žampion tam byl se mnou, trpělivě čekal, prohlížel a komentoval, a pak jsme šli nakoupit to, pro co jsme původně přišli.

Když jsme nasedali do auta, stála přesně naproti nám Lubošova dodávka, ve které jsem na prvním rande seděla i já, na klíně červenou růži, a ve které jsme si povídali do 2 do rána. A vůbec mně nebylo líto, že už tím autem nejezdím.

Hodnoťte zápisek kliknutím:

12345678910

Připoj se k nám a staň se fanynkou Proženy.cz

Reakce na zápisek

Přidejte svůj názor

Oluška

12. října 2011, 9:33

Líbí Nelíbí 0

Ali,

je moc fajn, že jsi nakonec uznala, že jsi šťastná a už tě nebolí loňský podzim. Měj se krásně a užívej lásky!!! polibek polibek polibek

Reagovat
Nevhodný příspěvek

Alice R.

13. října 2011, 8:15

Líbí Nelíbí 0

RE: Ali,

Díky, taky se měj krásně jak to jen půjde a napiš, jak žiješ mrknutí

Reagovat
Nevhodný příspěvek

loverona

11. října 2011, 11:40

Líbí Nelíbí 0

Funguje

Funguje :) Dneska ráno si tak při pohledu do zrcadla říkám: "Tak už bych mohla potkat tu svou lásku" Vylezu před barák a kdo neparkuje autem k sobě do dvora? Můj dávno vyhlídnutý "truhlář" mrknutí

Reagovat
Nevhodný příspěvek