Ilustrační foto

Tak mně nějak přišlo na mysl, že:

Nevím proč, ale vždycky jsem měla štěstí na chlapy, toho současnýho nevyjímaje, kteří neměli rádi Vánoce. A bylo to z nejrůznějších důvodů – opustila je v létě nebo na podzim přítelkyně a Vánoce trávili sami a nešťastní, neslavili tyto svátky jako úplná rodina, protože otec byl alkoholik a neúčastnil se, nesnášeli Vánoce proto, že se všichni kolem nich těšili, protože bylo v obchodech narváno, protože je všude výzdoba, protože se z toho staly konzumní svátky a každý se chlubil tím, co komu koupil drahýho, aby byl jako že nejlepší. Hodně často jsem se setkala i s názorem, že je to doba, kdy se povinně musí příbuzným něco koupit. Nemám ráda lidi, kteří Vánoce vyloženě bojkotují, dělají, jako by to byl normální den, večeří párky s hořčicí, v 9 večer lehnou do postele a spí a po Novým roce v práci vykládají, jak to všechno zaspali, protože na nějaký slávy kašlou.

Podle mě jsou Vánoce nejhezčí svátky v roce, už kvůli té atmosféře, a já je mám ráda a nedám si to vzít. Včera jsem psala o tom, že už jsou k dostání vánoční čokoládky, kolekce na stromky a dárkové balíčky s kosmetikou a drogerií. Jak jsme to tak s přítelem procházeli, zmínila jsem se, že jsme doma vždycky slavili už advent – měli jsme věnec, dívali jsme se na charitativní koncerty v televizi, chodili jsme na náměstí na rozsvěcení stromu a vánoční trhy, peklo se cukroví, zdobil se byt, nakupovaly dárky. A on se zmínil, že toto doma nikdy nedělali, že měl loni smutný svátky, protože mu utekla žena a chystal se rozvod. A kvůli tomu Vánoce od té doby nemá rád. A taky (nečekaně) kvůli tomu, že musí každýmu povinně něco koupit, jako kdyby to bylo někde psaný a nemohly se dávat dárky celý rok. Absolutně nechápu, jak se něco takovýho může někomu zhnusit a jak může takhle někdo uvažovat. Já jsem byla loni taky bez partnera, a přesto jsem si všechno užila. Nechápu, jak někdo nemůže mít rád to volno, cukroví, pohádky v televizi, pohodu, večerní procházky a koukání na světýlka, čekání na slavnostní večeři... Jak se to někomu může hnusit?

Přijdu si jako jedna z těch lidiček, kteří v pohádce Grinch bydleli na sněhové vločce a celý rok nedělali nic jinýho, než se těšili na Vánoce, v prosinci odpočítávali dny a hodiny, prostě tím žili. Ne že bych byla tak posedlá nebo fanatická, ale sdílím to nadšení. A můj přítel a skoro všichni chlapi v České republice jsou zelení Grinchové, kteří se snaží to nadšení zkazit, utlumit, rozehnat radost a dělají kyselý ksichty a smutný oči už od podzimu, protože se TO zase blíží.

Letos si těch kyselých ksichtů užiju dvojnásob, protože mám doma už pět dní ležáka s bolavými zády a ne a ne to povolit. Vypadá to na dlouho, bude nejspíš v prosinci rád, že vydrží aspoň sedět. A já, která jsem se dřív vyvalila po práci s knížkou na kanape, se teď starám o domácnost, o kluka a o ležáka a za největší blaho považuju, když si můžu trochu odpočinout mytím nádobí. A takhle sama bez pomoci seženu i ty Vánoce a dotáhnu je do baráku stůj co stůj, i kdyby to mělo být potají a po částech. Ale to nepochopení odporu ve mně zůstane tak jako tak... Vánoce přece nejsou žádná povinnost, ale radost, a mají být veselý.