Ilustrační foto

Když jste svobodná, mladá, bezdětná a ještě od svýho života leccos očekáváte, a rozhodnete se žít s chlapem, který už děti má, víte.

Víte, že se stěhujete k někomu, kdo už si vaše roky prožil, kdo už byl svobodný, jako vy, kdo byl už i ženatý, nejdřív jen tak, pak se stal otcem a pak ještě jednou, protože si myslel, že druhým dítětem zachrání manželství. Víte, že má za sebou i rozvod a že děti rostou. Víte, že už má prostě něco odžito, nějakou zkušenost, kterou ke hrůze té mladé, svobodné a bezdětné holky, nechce zakoušet znovu.

A tak jednoho večera přišla řeč na děti. Jestli bych chtěla nebo nechtěla, jestli hned nebo až později, a jak si to vůbec představuju. A já jsem řekla, že bych dítě chtěla, ale ne teď, že se na to ještě necítím, ač se mi třicítka blíží mílovými kroky. Víte, co odpověděl? „No já jen že kdybys chtěla, tak ho mít můžeme, já už jsem si sice chtěl jen užívat života, ale ještě BYCH TO NĚJAK VYDRŽEL. Myslel jsem, že si s bývalou budeme užívat všeho možnýho, když už byly děcka velký, ale ona utekla...“ A jako co? Lituje toho, že odešla? Chce ji zpátky? Říká si „tak už jsem to měl všecko hotový, a teď abych začínal znova“? Chtěl by radši starší ženskou, která už má svoje děti a další po něm nebude chtít? Prý že nelituje, ale to mu neuvěřím. Když spolu žili 17 let a ona pak utekla za jiným, musí mu to být líto, protože 17 let je kus života. Mně je taky doteď líto toho, jak dopadl můj předchozí vztah, a to se to stalo už před třemi lety.

Zůstala jsem v nejistotě. V nejistotě, jestli mi náhodou za dva nebo tři roky, až na mě přijdou mateřský pudy, neřekne, že už fakt žádný dítě nechce, jestli ho radši nemám mít hned, kdyby náhodou, ale zase když ho teď nechci, bylo by to pro nás oba o to těžší. A co já pak ve třiceti? Skoro stará, po čtyřletým vztahu, kdy nakonec zjistím, že neměl budoucnost a že to byla vlastně ztráta času... Čeká, že budu vychovávat cizí děti a budeme žít do smrti na hromádce? Když si domů přivedl mladší ženskou, musí tušit, že od něj očekává budoucnost. Až budu chtít dítě, řekne mi „já myslel, že nechceš, tak se vystěhuj, protože já nechci“?

Na druhé straně zase – kdy, když ne teď? Mám práci, výdělek největší za celou dobu zaměstnání, on taky není zrovna na mizině, mám dost naspořeno, leccos jsem si užila, máme kde bydlet, a co víc je potřeba?

No a potom jsem dostala angínu, penicilín, a až příliš pozdě jsem si přečetla, že ovlivňuje účinek antikoncepce, a nedostala jsem něco jinýho. Anebo teda jo, ale se zpožděním, jaký jsem u sebe ještě nepozorovala. Už už jsem chtěla letět pro test, protože poslední dobou taky nezřízeně žeru, ale došla jsem k názoru, že by mně k ničemu nebyl. Pokud je to pravda, tak se to v nejbližší době potvrdí, a pokud ne, nic se nestane. V tomto případě by panikaření k ničemu nebylo, protože na potrat bych nešla. Podruhé už ne.