Ahojda, tak zase po pár měsících zpátky. :-)

O víkendu jsem se rozhodla k velkému kroku: Upeču závin!

Přítel se na mě podíval s tím svým flegmatickým úsměvem a zeptal se:

"V té pečící pánvi?"

Abyste rozuměly, brácha odstranil kamna a chtěl zabudovat vestavěnou troubu, ale jaksi už neměl peníze a my taky ne. Takže jsme si pořídili pečící pánev (Halelujá, bude kuře!!! :-D ).

Nastal den D. Miláček dostal veledůležitý úkol: Sníst hadovité šlupky, co po sobě zanechám. :-)  Všechno šlo dobře, až na pár věcí.

"Miláčku, můžeš mi pomoct?"

Závin se mi nevešel do pánve a bylo třeba, aby mi ho přítel přidržel, než ho ohnu. Nakonec se nám to podařilo. JENŽE pro lepší pečení jsem zabalila závin do alobalu, aby teplo zůstalo uvnitř. Chyba! Loupala jsem chudáčka zavináčka a tak jsme měli menší trhanec. :-P

Ale jíst se dal, ten arzén tam cítit prý nebyl. :-D

Pak se u nás stavili "bráška" s přítelkyní. Plánují společné bydlení a taky se profláklo, že se bráška chce vyjádřit. On totiž zapomněl schovat krabičku s prstýnkem... -_-;  No, prstýnek neviděla, ale i tak je to překvápko v háji. Aspoň nám ukázala jaké šaty chce na svatbu. NÁDHERNÉ!!!

Při té příležitosti jsem koukala i na něco pro sebe ("A to pořád tvrdí, že si mě nevezme!"). Zamilovala jsem se! Nemusím krajky, ani volánky, ale tyhle šaty mi natolik učarovaly, že jsem od nich nechtěla odtrhnout oči!

Tak si říkám, že svatba dobrá nebo špatná? Vzpomínám si totiž na dobu, kdy mi babička popisovala manželství jako peklo. :-)