Ilustrační foto

....začínám stěhovat! Doma je to k nepoznání. Všude chaos a šílený nepořádek. Samá taška, samá krabice a mezi tím lítají kluci a honí se s Ádou. Kupodivu mi to ale zase tak nevadí. Vždyť už se stěhujeme pokolikáté, takže máme praxi a v našem bordelu se docela slušně vyznáme. Kluci jsou šikovní a už vědí, co a jak. Jakub se moc těší a Dan, kterému to zpočátku přišlo líto, si už namaloval, jak bude vypadat jeho pokoj. Přál by si ho mít stejný, jako je Bažina v MASHi. No a já? Už aby to bylo za námi!

Nějak mi docházejí síly. Milan se ozval klukům, co prý chtějí k vánocům. Je to jako výsměch. Nikdy jim nic nekoupil, narozeniny a svátky pro něho neexistovaly a najednou... Je to zase jenom další způsob, jak mi ublížit. Ví, že jsem finančně na dně. Ví, že jsem nechala všechny svoje úspory v jeho baráku. Jasně, že jemu teď nic nechybí! Bydlí u rodičů, kteří za něho všechno platí, máma mu vaří, neteř mu pere,má všechno u nosu. I když s ním tam nikdo nemluví, v podstatě ho všichni podporují v jeho chování. Ne, já mu nezávidím. Já mám dva skvělé kluky, kteří stojí při mě. Kluky budu mít pořád, ale co bude dělat on, až jednou nebude mít rodiče, kteří za něj všechno udělají a zaplatí? Jenom si tak někdy říkám, jak je možné, že někdo životem proplouvá a i když je bezcitný a sobecký, všechno mu v podstatě vychází a vždycky ze všeho vybruslí.

Naposledy, když si v srpnu chtěl vzít kluky, poslal mi sms, abych je dovezla k Penny, tam je vyložila a odjela. Samozřejmě jsem na to nechtěla přistoupit. Dan nechtěl jet vůbec a Jakub zase nechtěl zůstat u Penny sám. Napsala jsem hromadu smsek, ať přijde a Jakuba si normálně vyzvedne, ale pokaždé mi odpověděl: ještě jsi neodjela, nebo: nech ho tam a jeď. Stáli jsme tam s Jakubem dobře půl hodiny, než Kubík řekl, že tam počká sám. Milan ho přivezl za tři hodiny a jak mi potom Kubča řekl, celou dobu co jsme na něho čekali u Penny, byl schovaný asi deset metrů od nás.Za popelnicema. Od té doby si vzpomněl až včera. Stačí mi jedna jeho smska a já se celá rozklepu. Když píše mě, je to drsné, ale já nechci, aby psal klukům. Stydím se za to, jak hluboce toho chlapa nenávidím. Vím, že to je moje veliká slabina, ale daleko horší pro mě je, když mluví s klukama. Je to zase jen další jeho tah. Jemu na nich nikdy nezáleželo, nikdy je nepohladil, tak proč by mu na nich mělo začít záležet teď?

A proto co nejdál od něho! Ať už je to všechno pryč!