Nazdárek holky. Tak se hlásím. U mě se nic až tak nemění, pořád jsem doma a do práce moc nechodím. Trochu šílím na balkóně, zasadila jsem si truhlíky a za týden je zase ostříhala a to už i kvetly!!! Udělala jsem to aby mi pěkně zhoustly a aby sousedky měly co v létě závidět. Minulý rok to nemohly rozchodit jak se mi to pěkně všechno rozekvetlo, ale taky to brzy chcíplo, protože na tom mém balkóně je fakt peklo jak se to pěkně rozehřeje.

Minulý týden jsem objevila úžasný domeček, byl v kopcích uprostřed krásné louky. Sice starý, ale hodně zachovalý. Kvůli němu by jsme asi dalších 5 let jedli brambory s houbama, ale i s tím vším bych to brala, bylo to kousek do města a přitom na samotě, láska na první i poslední pohled, ale mělo to několik obrovských ale... Nějakou dobu bych tam bydlela sama a chlopek by tam za mnou jen dojížděl na víkendy a když pominu nepřístupnou cestu v zimě, nepominu že kus cesty by vlastnili 4 cizí lidé a já bych se nemusela jednou dostat domů. Bylo to kouzelné místo. Za domem rostlo borůvčí, v lese už jsem se viděla jak sekám houby kosou a toulám se tam po okolí se psem. Ach jo. Kvůli němu bych fakt umřela i hlady. Přišlo mi, že by s tím domečkem tak nějak všechno dostalo smysl. V paneláku jen bydlíme, ale tam by jsme žili. Nejsem žádný vášnivý ekolog ani nic podobného, bez internetu bych nepřežila ani den. Ale to místo... To se nedá popsat.