Tak se pomalu sžívám s tím mojím malým děckem (jak už asi všichni víte máme fretku) Dělá každý den neuvěřitelné pokroky. V čtvrtek co jsme jí přivezli skoro nechodila, jen se tak miminkovsky plížila. Dneska (úterý) když jí cvakne v hlavičce, mám problém jí dohonit. Je sladká, ale čertovina jí kouká z očí a nejhorší na tom je, že do poslední chvíle nevím co se bude dít. Všude jí beru s sebou aby se aklimatizovala. V autě jí mám v speciálně upravené přenosce, kde většinou chrní. Do přenosky jsem jí koupila sedák na židli a přišila ještě na něj dvě stužky, které jsem přivázala do větracích otvorů přenosky. Vznikla jakási houpačka ve které si hoví a chrní. Ve spodní části má záchůdek s kočkolitem. Začla si hrát s hračkama a včera zjistila, že míčky, nejlépe s nějakou rolničkou jsou výborné na hraní, hlavně v noci. Asi jí je budu zabavovat. I tak v té kleci dělá neuvěřitelmný rachot. je neuvěřitelné, jak to malé zvíře dokáže rumplovat záchůdkem plným kočkolitu. Prostě mi to mozek nebere. U našich se seznamuje s místní zvířenou. Jednu kočku moc nezajímá a druhá je z ní úplně u vytržení. Nenápadně sedí v povzdálí a dělá, že se jí to netýká. Malá se k ní vydá a když k ní čmuchne, kočka odskočí, jak by jí píchla včela, ale pořád je na blízku a pozoruje toho divného tvora. Její čas nastane, když se malá unaví a zaleze si do přenosky. To je z kočky najednou hrdina. Sedí před ní a tlapkou jí přes deku jemně fackuje. Ještě pořád nevím jestli je to akt přátelství nebo loveckého pudu. Se psem je to jednodušší. Bonnie jí miluje od prvního okamžiku, což jí ale pišišvor neopětuje. Pořád jí chce Bonnie alespoń očmuchávat a olizovat. Malá se toho obřího tvora děsí a někdy se lekne moc a vydá skřek podobný postřelené vráně. Nechápu kde se ty děsivé zvuky v ní berou. Změna nastane, když si Bonnie lehne, najednou není pro ní tak velika a malá jde na průzkum. Hryzne Bonnie do tlapy a koštuje jak ten obr chutná. Jenže pes vstane a malá má zase smrt v očích a tak pořád dokola. Alespoń je veselo. Neustále mě to zvířátko překvapuje. Když spinká, má divoké spaní, nejenom že se převaluje, kope nohama a cestuje, ale do toho kníká, ňufá a prostě furt se něco ozývá. Kolikrát mám pocit, že je vzhůru nebo se jí něco stalo. Jo a aby toho nebylo málo. Zjistila jsem, že máme malého retarda. Na zadní noze jí chybí jeden prst, ale vůbec jí to teda nevadí. Asi jí vyreklamuju :-) Do té doby než jsme si pořídili pišišvora, jsme nezažili srandu :-DDD