V neděli jsem byla ráda, že jsem uvařila oběd a vyprala dvě pračky prádla. Vzhledem k mému stále ucpanému nosu, doznívající chřipce, jsem chtěla jen spát a spát.

Deníčky jsem poctivě četla a i když jsem chtěla tolik reagovat, můj mozek prostě rezignoval a vzal si dovolenou.

Večer jsem se chtěla jen přitulit k muži, ale prý jsem infekční, tak jsem byla vykázána na svou polovinu postele. Je zajímavý, že když měl ráno po probuzení muž svou chvilku, infekční jsem se mu nezdála, nehledě na to, že tu protivnou chřipku přitáhl domů on, za čtyři dny byl fit a já se v tom plácám už týden.

V pondělí dopoledne jsem uklízela, žehlila a děkovala, že až přijde muž na půl dvanáctou domů oběd jen ohřeju.

Těšila jsem se jak zasednu k deníčkům, ale muž zavelel, že už do práce nejde a jdeme na úřad změnit místo trvalého bydliště, ke kterému jsme dostali od majitelů po devíti měsících souhlas.

Takže jsme jeli na náš městský úřad, kde jsme vyplnili potřebné dokumenty a následně jeli do vedlejšího města na úřad, udělat si nový občanský průkaz.

Je dobré, že už nemusíte mít fotky, protože si Vás na úřadě při žádosti vyfotí sami. Paní byla moc hodná a ochotná, měla problém mě vyfotit, protože nosím brýle a ty ji dělaly ve foťáku odlesky a nebyly mi dobře vidět oči. Takže jsem natáčela hlavu doprava, doleva, nahoru a dolů. Konečně se povedlo, paní mi ukázala fotku na počítači, dělají se jen černobílé, úplně jsem se zhrozila, myslím že by mi stačilo dát do ruk tabulku s identifikačním číslem a pod fotku nápis, hledá se uprchlá trestankyně. Nechtěla jsem tu hodnou paní dál trápit a s fotkou raději souhlasila.

Pak jsme jeli za mamkou mého muže, aby jí muž podepsal plnou moc na vyřizování dědictví po tatínkovi a dědictví se vzdal ve prospěch bratrů, vždyť jde jen o auto, motorku, traktor a pole. Je to dobráckej bambula, ale můj, takže jeho rozhodnutí respektuju, ne že bysme penízky nepotřebovali jako sůl, ale nechce se s bráchama handrkovat.

Když jsem se sem večer dostala a přečetla si co se děje, opět se mi nedostávalo slov a nechtělo se mi vůbec nic. Mrzí mě to, ale už to nekomentuju.

Včera nám dala mamka tašku jablek, aby se nezkazily pekla jsem dneska 4 šišky štrůdlu. Těsto si dělám sama z tvarohu, másla a mouky, je trochu lepší než listové.

Muž přišel na oběd štrůdlík byl v troubě, čekala jsem kdy bude reagovat, on nic, tak jsem plech obrátila, protože mi peče trouba víc vzadu než vepředu a on spustil, co to tady furt voní a ty pečeš štrůdl. Kukadla se mu rozzářily a hned začal prskat, že jsem do něj nacpala brambory k obědu a on by radši ten štrůdl. No co k bramborám měl kuřecí maso, to je hold tak, když je chlap víc na sladký. Tak posílám aspoň fotku, no spíš se chlubím.

Mějte prima den.                                      Iva