Já vím, tohle je spíš deníček pro chlapy, ale myslím, že je i spousta žen, které jsou fanynky hokeje. Letos jsem si užila vítězství ...
Dárce krve
26. ledna, 16:29
Ať byla moje mamka jakákoliv, v jednom jsem ji obdivovala, chodila totiž darovat krev.
Já jsem byla od mala poserka, jak mě měla sestřička píchnout, šly na mě mdloby a když jsem brala antibiotika a po týdnu jsem měla přijít na odběr krve, tak jsem se celý týden z toho odběru nervovala.
Bylo mi asi 21 let, já se rozhodla zapřít a něco si dokázat, možná i udělat dobrý skutek, tak že pojedu s mamkou na transfúzní stanici. Nevím jak to chodí u Vás, ale u nás vždy dárcům přijde pozvánka k odběru, s časem kdy jezdí svozový autobus. Tak jsme dojeli do Hradce.
Strachy jsem se třásla, jak ratlík, ale ustoupit jsem nechtěla, vyplnila jsem dotazník, odevzdala moč, sestřička mě píchla do prstu, prohlídka u paní doktorky dopadla dobře, jen jsem dostala recept na užívání železa. Poté následovalo občerstvení formou čaje, suchého rohlíku a samotný odběr.
Ten jsem samozřejmě šťastně přečkala a nikdy nezapomenu na ten pocit, že jsem to dokázala a udělala něco dobrýho pro ostatní. Pak jsme dostali džus, kávu a mohlo se jet domů.
Postupně jsem si zvykla a začala na odběry jezdit pravidelně, někdy se jelo autobusem, někdy autem. Nikdy se mi po odběru zle nedělalo, ale věděla jsem, že se to může stát, protože tělo reaguje pokaždé jinak. Jednou mi mamka vyprávěla o chlapovi, který měl přes metrák a všechny lidi co čekali na odběr bavil, dělal si srandičky a po odběru se složil jak závora.
Jednou jsme jeli autem celá parta, tři chlapi a já s kamarádkou z práce. Už jsem byla asi na desátém odběru a připadala si jak ostřílený mazák. Po odběru jsme všichni vyšli ven, bylo hezky a já že si zapálím. Tak jsem si pokuřovala a chlapi si ze mě dělali legraci, jestli mi cigareta chutná, jestli je dobrá a já že jako jo, ale během chvíle se mi udělalo tak zle, že jsem myslela, že umřu, bylo mi hrozně slabo, na zvracení a na omdlení. Ještě, že jsme stáli kousek od transfúzky, protože mě všichni čapli a táhli mě tam zpátky. Kamarádka bežela pro doktorku, ta hned přiběhla, podložila mi nohy, kamarádku poslala koupit colu, protože má hodně cukru a kofeinu, který rozproudí krev v těle. Za chvilku se mi udělalo líp, ale vzpamatovala jsem se až doma. Od té doby jsem si už nikdy po odběru nezakouřila, až když jsem dojela domů.
Co je ale pozitivní, že jsem se zbavila strachu z jehel, takže jedna fobie zmizela a deset dalších nastoupilo.
Mějte se hezky. Iva
Hodnoťte zápisek kliknutím:
Další zápisky v deníčku Aika
Ach ta pošta
Zhlédnuto 245x
V poslední době mně dochází trpělivost s naší slavnou poštou. Začalo to balíkama. Pár jsem si jich objednala a i když jsem byla ...
Týrání zvířat - nečtu
Zhlédnuto 206x
Včera se tu vyskytly dva deníčky na téma týrání zvířat. Upřímně jsem se před delší dobou zařekla, že je nebudu číst, jednou jedna z vás ...
Menší pauza
Zhlédnuto 241x
Tak tu jsem si udělala, ne že bych sama chtěla, ale nějak mi tělo začalo stávkovat po lécích. Dostala jsem nové preventivní léky od ...
Nemám ráda velikonoce
Zhlédnuto 413x
Doufám, že mě za to neukamenujete, ale prostě nemám. Pokud by tyto svátky představovaly to co mají, tedy nejvýznamnější křesťanský ...
Reakce na zápisek
tetaamalka
Teda aby to nevyznělo
jako samochvála,ale my jsme u nás začali chodit jako hasiči společně,já byla 17x,manžel 37x,
jó,to jsme byli mladí.Pak jsme se houfně stavili na pivo,a tedy stačilo jedno,a byla špička
Iva ♥
RE: Teda aby to nevyznělo
Jakápak samochvála, vždyť je to moc hezký, holky tady taky píšou kolik mají odběrů.
Jarkappp
Taky jsem chtěla darovat
krev,jenomže mě z trasf.stanice poslali pryč,protože se zjistilo,že mám silnou anemii.Prostě moje krev není dobrá.Strašně jsem se bála,ale chtěla jsem být hrdinka.A tak když mou krev nechtěli,nebyla jsem za zbabělce a moc se mi ulevilo.
Iva ♥
RE: Taky jsem chtěla darovat
Jaruš, já myslím, že už jen to že si se odhodlala je dost záslužný a hrdinský.
Jarkappp
RE: RE: Taky jsem chtěla darovat
♥ Gába ♥
I když se jehel děsím,
Ageiv
RE: I když se jehel děsím,
A není to trochu výmluva??? Dávala jsem krev i přes špatnou funkci štítný žlázy a až po operacích mi to doktoři pak už nedoporučovali - kvůli mě samotné. Nakonec těch operací bylo 12 někdy u druhé nastal ten zákaz.
Iva ♥
RE: RE: I když se jehel děsím,
Tak nevím, k tomuhle se nemůžu vyjádřit, nejsem doktor, ani neznám zdravotní stav a jak jsem psala, někdo na dárcovství ani nemá povahu, nikdo za to člověka nemůže odsoudit.
Ageiv
RE: RE: RE: I když se jehel děsím,
Nikoho neodsuzuji,jen jsem konstatovala,že to jde. Samozřejmě,že ne každý na to má povahu a zdravotní způsobilost. Bylo to ode mě myšleno trochu s nadsázkou...
Iva ♥
RE: RE: RE: RE: I když se jehel děsím,
Ne já jsem to nebrala jako odsouzení, takže v pohodě.
Ageiv
Dárcovsví
U nás doma to bylo tak,když se nám narodili kluci manžel odhodlaně nastoupil k odběru krve a tam mu řekli že ze zdravotních důvodů má celoživotní zákaz. Zbylo to na mě ( co kdyby kluci přece jen potřebovali krev,ať je do zásoby
). Jezdívala jsem z Rotavy do Karlových Varů i přesto, že mám žíly hrozný a spíše to z nich kape než teče 
. Při odběru jsem si vždy poležela tak 1/2 hodinky a kolem mě se to střídalo jak na běžícím páse, asi mi to zas teče pomalu jsem si pomyslela. Jenže jednou mě volali a sestřička dodala "to je ta paní pro ty miminka" a já koukala,že mi druhý konec hadičky přesouvají do malinkatých ampulí a né jen do té jedné láhve... pak mi řekli,že v krvi mám něco navíc co potřebují nedonošený miminka...vlastně kvůli mým raubířům jsem se odhodlala dávat krev,který ani nikdy krev nepotřebovali i když se rvali jak koně...
Iva ♥
RE: Dárcovsví
To měla právě moje mamka, nějaký vzácný složky v krvi, měla to napsaný i na kartičce dárce, nevím přesně co to bylo. Alespoň si svou krví pomohla někomu jinýmu.
StrawberryDream
To je skvělé
se odhodlat a překonat sama sebe
Já na to nemám žíly, špatně a pomalu to teče a vždycky jsem si myslela jak mi nikdy nic nemůže být. Píchli mi fýzák, to že to pálilo, nevadilo, ale já jsem prý zezelenala, viděla jsem rozmazaně a bylo po dárcovství. 
Iva ♥
RE: To je skvělé
Každý člověk na to nemá povahu a nikdo Tě kvůli tomu nemůže odsoudit, když nejsou ani žíly dobrý, tak to nemá cenu.
ibarka
Ivi,
já jsem se nemohla dočkat , až mi bude osmnáct , abych už mohla jít na odběr.A pak , po 21 odběrech jsem se zdravotně tak zhoršila, že tu krev jsem nakonec potřebovala i já.Ale na dobu dávání krve ,ráda vzpomínám. Dobrou noc
Iva ♥
RE: Ivi,
Myslíš, že Ti k tomu horšímu zdravotnímu stavu pomohlo to dárcovství? Já že mě lidi varovali, že to není pro tělo nic dobrýho. Dobrou noc
ne.fret
já se
teda jehly nebojím, dokonce jsem i chtěla krev dávat, ale ...ve 27 mi praskl první vřed na žaludku, po pár letech další, léčila jsem se dlouho a to se krev nemá dávat, no teď mám dlouho něco s krví, takže tu moji by stejně nikdo nechtěl
Iva ♥
RE: já se
Když má někdo zdravotní problémy, tak se nedá nic dělat a jsou lidi, kteří jsou v pořádku a zase na to nemají náturu. Já už jsem teď taky delší dobu nebyla, ale tenkrát mně moje nadřízená vrchní sestra varovala, že se tím dárcovstvím ničím, jestli myslela to, že mám sklon k chudokrevnosti nevím, nikdy neřekla proč.
Aninasafrankova
RE: RE: já se
Ivo, ale vždyť se krev obnovuje
myslím, že kdyby to nešlo, sami by ti řekli, jako mě.
Iva ♥
RE: RE: RE: já se
Já jsem měla velký ztráty i z menstruace, proto asi ten horší krevní obraz a vrchní sestra mě možná jen strašila, on je štval ten den volna, co jsme na ten den měli, ale na transfúzce mi to nikdy nezakázali. Množství krve se obnovuje rychle, asi do dvou dnů, ale ženská může na odběr stejně jen čtyřikrát do roka, jednou jsem se ptala, jestli bych nemohla víckrát a prý ne. Teď nemám dělohu, nekrvácím, ale zase beru prášky, tak krev nedávám.
Jitule3
Také jsem dávala krev,
dokonce jsem tu našla ještě průkazky
Začala jsem v r. 1972 a skončila v r.1996, (pochopitelně s mateřskými přestávkami), kdy mně poslali domů, že ji mám moc mastnou. Od té doby jsem se tam už nedostala. Napočítala jsem 45 odběrů.
Jednou mně dokonce pozvali i na odběr krevních destiček, které ten den potřebovali přímo k operaci.
Ale to jsem tam ležela asi 4 hod. na nějakém přístroji, který mi krev z jedné ruky bral, vzal si destičky a do druhé mi ji zas vracel. A je fakt, že za to jsem dostala 400kč.
A nikdy mi nic nebylo a retko jsem tahala hned u dveří. Ale to chtělo co nejdřív dočerpávat tekutinu,
takže Růžek to jistil.
Iva ♥
RE: Také jsem dávala krev,
Tak nejhorší je, že já moc nepiju, ani mi to nechutná a vždycky je mi zle, takže já doplňuju tekutiny akorát tak vodou,
Na ten odběr destiček chodí kamarád, ten můžeš dávat častěji než krev a nevím jestli dostává peníze, myslím že už ne, já jsem to nikdy neabsolvovala. Páni ale odběrů máš požehnaně.
Jitule3
RE: RE: Také jsem dávala krev,
Ivo, to nechodí na destičky, ale na plasmu, ta se může dávat častěji. Na destičky volají telefonem a jen občas a další odběr je možný nejdřív za půl roku.
Iva ♥
RE: RE: RE: Také jsem dávala krev,
Tak to se omlouvám, že jsem to tak pomotala, já jak s tím nemám zkušenosti, vím že to kamarád popisoval podobně jako Ty.
Ldruha
Jsi
jedničkááá
Iva ♥
RE: Jsi
Jo podívej dolů na holky, tady jich cedí krev až mě to překvapilo
s.sarasara
Obdivuju
každého, kdo krev daruje. Přiznávám se sklopenýma očima, že to je jediné, co nemůžu. I odběr krve mi dělají na 3 x, žíly už mám z dětství jizvaté a ještě mi krev neteče. Představa velké jehly dlouho zapíchnuté v těle... jinak se s radostí podělím o kostní dřeň, když bude potřeba tak i ledvinu či kus jater, jen ta krev prostě ne. Už jsem se přemlouvala tolikrát, stála u pojízdné odběrné stanice a strkala tam sama sebe, ale bohužel
Iva ♥
RE: Obdivuju
No jo, to se nedá nic dělat, jedna kamarádka tam taky byla, má hodně špatně vidět žíly a ani těm trénovaným sestřičkám to nešlo ji napíchnout. Taky bylo někdy vidět, že lidem krev netekla, oni to popisují, že se žíly nějak tlakem stáhnou, jednou se mi to stalo i při obyčejným odběru. Však je kupa lidí, co mohou dávat a Ty děláš určitě jiný dobrý skutky.
s.sarasara
RE: RE: Obdivuju
děkuju, snažím se
