Ilustrační foto

Mi

minko jsem chtěla k narozeninám a Prdola mě vyslyšel.A to jsme se znali jen pět měsíců, no než by mi koupil nějakou blbost, tak radši jednu spermii.Z počátečního špatně dělání bylo devět měsíců zvracení, pobytů ve špitále a zhubnutí o deset kilo.Doktoři zjistili, že jsem ale v pořádku a tak jsem svůj den očekávala opravdu netrpělivě.Ten den jsem šla na běžnou kontrolu před porodem, ujistili mě, že je vše OK, tak jsem seskočila svižně z kozyhožky a počůrala se.Teda jsem si myslela a protože sestra byla divná, místo vaty jsem vyfáska andělíčka a místo v hekárně.Zavolala jsem domů pro věci.Hekárna byla tak otřesná místnost, otlučené zdi, místo lustru žárovka a osazenstvo hrůza děs fialovej.Dvě romky neustále vykřikovaly nepublikovaná slova na adresu svých miláčků, posílaly je kamsi a na mě šly mrákoty.Bolesti žádné a Prdolu s věcmi jsem uvítala s úsměvem.Vrazil mi do ruky zubní kartáček a že jde do kina.Myslela jsem, že porodím ježka proti srsti, já mu tu v bolestech rodím potomka a on jde do kina?! Vzaly mě s toho bolesti a hned křížové.Pes je proti mě žabař, dýchala jsem o sto šest, sliny mi lítaly z pusy , byla jsem vystrašená jako kůň a letěla do sesterny.Bylo mi řečeno - nešilte maminko, nechte nás pracovat a cpali se v klidu koblihou a kafem.Přišli za hodinu, hodili na mě ručník a mazej do koupelny.Sedla jsem si na rezavou rádoby vanu.Byla jsem ráda, že žiju a já se budu mejt né? Namočila jsem ručník a lítala sem tam po koupelně.Sestra spokojená mokrým hadrem mě udvedla na sál.

Pokračování za chvilku, nenávidím dlouhé deníčky hihihi ">Ahoooj