Tak jsem povykládala holkám v práci o útocích našeho mláčka, ale co mě opravdu v těchto dnech zasáhlo, jsem radši neventilovala. Pojedeme ...
Magor
Ilustrační foto
"Co to bylo za magora?" vydechl zděšeně drahý choť poté, co nabral dech do plic.
"Páni, to jsme měli štěstí, že ti jednu nevrazil!" dodávám zaraženě.
"Co by mi vrážel, nepřeháněj," odvětil drahoušek nedůtklivě. "Nóó, to nevím. Nevím CO by ti vrážel, ale mohl ti jednu střihnout. Rozzuřenej byl víc než dost!"
"Jóóó, ten byl v ráži, dyť mě málem praštil, vidělas?"
Jasně, že viděla, taky i říkala. No, nakonec jste sami právě četli ... A jistě se ptáte, o čem to tady vyprávím.
Jak zítra jedeme na to Slovensko, tak jsem nakupovala a zmeškala autobus a manžel pro mne přijel do zaměstnání. V pohodě jedeme domů, tma, vozovka mokrá, viditelnost chabá. V tom se zezadu přiblíží třepající se rachotina s vymlácenou, hlučnou převodovkou a těsně, dýchavičně, s rachotem a myškou nás předjede.
"To je blbec," konstatuju, manžel přikývne a pokračuje nerušeně v jízdě. Rachotina zastaví před námi uprostřed silnice, vystoupí svalovec a výhružně kráčí k našemu, vozu. Jsme přinuceni rovněž zastavit:
"Neotvírej dveře, jen stáhni okénko," radím, ale manžel nic. Čekáme ... třeba potřebuje pomoc ... takže neujedeme ... solidarita mezi řidiči je nutná, přejiždění nepřejíždění... Anaboliky vykrmený mladík zprudka otevírá řidičovy dveře a manželovi přímo do tváře zařve:
"Příště mi nebudeš zezadu přepínat světla! Pamatuj si to! Jóóó!!! Buch a odchází.
"Sakra, co blbne, dyť já sem světla nepřepínal?" diví se manžel. Opravdu nepřepínal, přísahám. Jednak jsem ho viděla, ale hlavně ... tohle on neumí. Pokaždé totiž, když je třeba protijedoucí řidiče na cokoli upozornit bliknutím a já na něm tuto činnost vyžaduju, mi odpovídá:
"Já to neumím, to si dělej, když sama řídíš."
Tak vidíte, a málem ho ten svalovec přizabil. Za něco, co neprovedl.
"To se mu asi zdálo, že přepínáš," pravím klidným tónem, "asi, jak se auto zhoupne," dodávám. Vím, že na těch vlnovkách vedoucích napříč silnicí se auto hýbe nahoru, dolů a rozsvícená světla vytváří dojem přepínání. Sama jsem tomuto pocitu jako noční řidič párkrát podlehla.
Teď už se i manžel vzpamatoval, rozjel auto a znovu si ulevil:"Fakt, MAGOR!"
Koza Róza
Hodnoťte zápisek kliknutím:
Další zápisky v deníčku Deníček Rózy
Znovu útok
Ráno mě psík vítá, skáče, náruče se dožaduje, pochovám ho, vypískne bolestí, rychle s ním na zem a on vrr, hop, útok, zařvu, co ...
Chlapi jedni ...
Tak po roce kouknu na deníčky a kohože vidím na čelní pozici? Jednazesta první na očích, holka moje zlatá, ponořím se do příspěvku ...
Jsem mimo
a ja zkousim. Zkousim proto, abych si overila, zda je vadny muj domaci pocitac nebo muj denicek. Nebo snad JA... Ach jo, nemohu najit ...
Jde mi o krk
Jde mi sice o krk, ale ne o život. Zajímá mě krk, co prý otáčí hlavou. A jak jsem přišla na krkaté myšlenky? Jednoduše! Vnukla mi je ...

Reakce na zápisek
vodnarkarada
Jé to
je fajn,že jsi zase tady,už jsi mi chyběla... krásný večer..
Róza
Jé to
taky přeju hezký večer, měj se fajn a zítra s chutí do roboty, ahoj,
Róza
jednazesta
Hlavně
aby se výlet vydařil a potkávali jste co nejmémě magorů. Hezký den
Radka5
jojo
máš pravdu, lidi magoří
Ty si ale užij výlet a v pořádku se vrať
Radka5
jojo
Rózičko, to je mi líto, ale život je holt takovej
Róza
jojo
Díky, v rámci možností , jak je psáno níže, Tož tak, ahoj,
Róza
tuška
Ahóój!
Něco se asi děje, lidi fakt magoří!
Pozdravuj na Slovensku a měj se hezky.
Róza
Ahóój!
Budu pozdravovat, ale tentokráte jedu za smutnou událostí. Ale pohřby patří k životu, tak, co už. Užij si volno a zatím ahoj,
Róza
patte
hurá
Rózo, jsi tady ve správnou dobu
Róza
hurá
Co se děje? A jak se máš, holka milená? Jdu si umýt vlasy, zítra jedu, zatím ahoj, vrátím se později,
Róza