Ilustrační foto

"Kup nějakej normální chleba, mám těch baget a vyfoukaných bochníků plný zuby," volá za mnou ráno manžel při odchodu do zaměstnání.

Chápu. Včera, cestou do Prahy a zpět, se živil celičký den nakypřeným pečivem s oblohou. Dopoledne mu volám. Zda mám koupit i něco víc, nebo pouze ten chlebík. Telefon zvoní, nic, tak podruhé, potřetí, opět nic. Ani ten pes telefon nebere. Zkouším mobil:

"Ahoj, kde jsi? Volám Ti domů, ale nezdviháš... "

"Kde bych byl, asi, no, ... u doktorky sem byl, néé, teď su v marketu, a pak jdu do lékárny, nééé, copak nemůžu jet ani k doktorce?"

"Ale můžeš, já jen, že nejsi doma," nenechám se vyvést z míry. Můj drahý je totiž nabuzen permanentně a nejvíc, když se cítí provinile. A to on se cítí, protože ví, že já vím. Vím, že peníze zbylé z cesty musí utratit, protože, jestli o tom dámy nevíte, peníze v peněžence pálí, moc pálí, až díru do saka vypálí, ... proto je třeba se jich ihned zbavit, aby škody nevznikaly. To by šlo už zítra, při pravidelném pátečním nákupu, ale tak dlouho, celý jeden den se taková urgentní věc nedá odkládat... Dlužno podotknout -  manžel neutrácí jen tak zbůhdarma pro sebe, jako my ženský, my jen ty rtěnky a jakýsi serepatičky, to on ne, on nakupuje věci potřebné pro rodinu... škoda jen, že si nepřizná svoji malou nakupovací mánii a už vůbec nesnáší, je-li při ní přistižen. Proto ta nedůtklivost a podrážděný tón! Hovor pokračuje:

"Naco mě voláš?" (je tak milý)

"Jestli nechceš koupit ještě něco jinýho."

"Co bych tak asi chtěl, jenom ten chleba!" (opravdu, je mil, téměř roztomil - rozuměj, miloučký jako osina v pr..)

"A když seš v tom marketu, nekoupíš si ho sám?"

"Ne, už odjíždím, kup ho ty!" (miluju ten přátelský tón, vždyť co bych si bez něj počala, ani bych nakoupit neuměla)

"Tak nechceš ještě něco?"

"Nó," jihne miláčkovi hlas "něco bys ještě mohla..." (vida, umí být i vlídnější, představa nějaké té laskominy ... )

"A co?"

"Na co narazíš,"

"A co když v tom obchodě  narazím na Tebe, seš tam přece?"

"Su."

"Tak já si koupím Tebe!" volám vítězoslavně.

"Ha, ha, " ozve se na druhé straně upřímný chechot.

Holky, zaběhněte taky do marketu!

Prodávají tam mého manžela. Až na ty jeho nálady a mrzoutství to je skvělej chlap. Kupte si ho! Vřele doporučuju!

Róza