Ilustrační foto

Kdykoli se probudím do tmavé  noci, zeje vedlejší lůžko prázdnotou! Čím to, že jakmile manžel opustí prostor, hned   jsem při smyslech? Že by instinkt?

Znáte to, neustále nás všechny populárně naučné články informují o našich mateřských instinktech. Díky nimž jsme prý my ženy bystřejší než muži, zvládneme více činností najednou a rychlejí nám to pálí. Nikoliv lýtka, dámy, zapálená lýtka nejsou tolerována žádnými  naučnými  referáty, natož pak ve skutečnosti. Zkrátka, když už muži musí uznat, že schopnější, už nejen hezčí polovinou lidstva, jsou ženy, okamžitě musí tuto tvrdou pravdu nějak shodit, k čemuž se mateřské instinkty hodí dokonale. Slepice, co myslí jen na kuřata a náhodou jim to  vyneslo nějaké body navíc...

 Jistě, oni by přece taky byli bystří a vnímaví a zvládli by pracovat a myslet současně, kdyby ovšem byli kvočnami, no né, ... ale matky z nich neučiní ani asistovaná reprodukce, tak co teda oni s tím jako mají dělat, ...

No, trochu jsem odbočila, ale zase tak úplně vedle nejsem. Já totiž přemýšlím, jestli ono moje probuzení právě v okamžiku, kdy se drahoušek potichu a pod pláštíkem noci i mého spánku posouvá k ledničce,  taky nebude jenom "nějaký trapný mateřský instinkt".

Navrátivší se choť zavoní v peřinách jako dítě - někdy čokoládou, jindy dětskými piškoty, kupovanými  pro  našeho bígla, tu zakysanou smetanou. Když pak položí hlavu vedle mně, vždy propustí mezi rty, potetovanými bílou obrubou z vychlazeného mlíčka, šťastný výdech. Snad proto, že nebyl při své žravé krasojízdě nikým napomínán kvůli diabetes, narůstání hmotnosti či nevhodné skladbě potravin.

Hned je mi všechno jasné. Za mým procitnutím nestojí ani žárlivost (co kdyby se v noci tahal s nějakou courou), ani touha mít svého miláčka stále u sebe (snad aby neutekl za jinou), ani snaha mít věci neustále pod kontrolou (ta kuchyňská linka i postel budou ráno plné drobků, možná i mravenců).

To bude určite ten pověstný  mateřský instinkt, který způsobí, že se ihned vzbudím pokaždé, když miláček opustí společné lože.

Já nevím jak Vy, milé dámy, ale vůně mléka, piškotů a Kávěnek vyvolává jen a pouze mateřské city. Proto  také drahouškovi pravidelně zalichotím:

"Krásně voníš!  Tatrankou."

"Jéžišmarjá, ty nespíš?"

Odkopnu mateřský instinkt i s peřinou, kterou mě zavalil při nastýlání vychladlého brlohu, a nechám se tmavou nocí prosycenou vůní vanilkových oplatek znovu unášet spánkem.

Róza