Ilustrační foto

Nejsme na světě sami a závist kvete v každé vesnici. A nejen tam. Jestli si ovšem myslíte, že mému muži někdo závidí jeho mimořádně hodnou a tolerantní manželku, tak ne! Ne, Soničko, naopak! Široké okolí je přesvědčeno, že můj drahoušek se opravdu velmi špatně oženil, zatímco já se dobře vdala. A proč?

Protože, když bylo potřeba nad ránem  sdělit sousedům v paneláku, že opravdu, ale opravdu už by mohli rozpustit ten mejdan, kdopak to udělá? Já... (jdi si sama, co bych tam chodil já, mě to přece nevadí, vece statečně hlava rodiny, když předtím na mě hodinu syčela, že jestli tady nebude klid, tak za sebe neručí)...

Když je třeba vysvětlit starostce, že  zúžený chodník před naším domem nebude to pravé ořechové, tak už ani nečekám, že věc vyřídí ten, komu jedinému tohle vadí, to jest manžel. Neočekávám, že se starostkou promluví. Jako chlap! Ne ne, to se doma tak dlouho lítá po bytě, tak dlouho se kolem nadává a vytváří dusno, až mi rupnou nervy a místo abych vynadala domácímu chlapovi, zařvu starostce do telefonu, ať sakra furt nedělaj ty chodníky menší a menší, že kdo to má pořád snášet. Protože  už  jsem mým chotěm tak zdivočelá, že bych vyfackovala každýho, kdo se na ten chodník jenom podívá. Jen aby přestal doma nadávat a byl proboha už na chvíli klid!

No, a co myslíte? Co se stane, když zjistí že jeho sestřenice má známou zdravotní sestru? A on zrovna potřebuje mast na klouby? Jak věc zařídí? Janoó, sežeň mi tu mastičku, ona manželka ju potřebuje na klouby. Totéž, v bledě modrém se slivovicí. Já ji nepiju, ale Jana na mě řve přes celou dědinu ... poslala sem ti tu slivovicu, cos chtěla.  Já? Divím se i se psem na vodítku. Nó, Janík říkal...  A na co bych ju tak chtěla? Dyť já to nepiju, leda tak na nohy... Nnó, tak ju tam máš...

Jindy  zaslechnu zvenčí manželův hlas .. sousede, neparkujte ten náklaďák před našimi okny, manželce pak vadí to startování a taky ty plyny...

Sakra, vadí mi plyny, ale hlavně ty manželovy. Budou-li mi vadit nákladní, zařídím si věci sama. A hlavně svým jménem. Na rozdíl od svého báječného muže oplývám chlapskou statečností. A on často ženskou nezmužilostí a rád hraje schovávanou. Za manželčiny sukně!

A protože tento způsob praktikuje celá léta našeho společného života, smířila jsem se s okolnostmi a nechávám rekovitost svého chotě bez  poznámek. Trpělivě snáším svoji pozici megery. Jenom já, a myslím, že i moje drahá dcera, váme své. Že jsem to právě já, kdo doma krotí drahouška slovy - neházej jim ten kočičinec do bazénu, to přece neva, že oni mají bazén a  my ne, dyť my ho na nic nepotřebujeme,... nebo .. jestli budeš třískat do toho radiátoru v paneláku paličkou na maso i zítra, omlátím pro změnu já tobě paličku o hlavu, místo rachotu k sousedům pěkně zajdi a řekni jim, ať v noci nehlučí... nebo ... myslím, že tu chcíplou myš bys měl hodit radši do popelnice, protože až ji najde soused na dvorku, vrátí ti ji... případně ... neblázni, nebylo by lepší požádat sousedy, aby u toho bazénu tolik nepištěli  než jim pouště za zdí na plný pecky Rachmaninovy symfonie?

A pravidelně  na svoje varování a zachranné akce dostávám odpovědi, které významově vyzní vždy nastejnou. Třeba takhle:

"Jo, to je možný, ale zlobit se budou stejně  na Tebe. Já jim řekl, že nesnášíš, když tam tolik řvou!"

Co už, prostě jsem  za megeru a s tím  nic nenadělám.

Jak říkávala moje maminka: "Čiň čertu dobře, peklem se Ti odvděčí!"

A já dodávám! Má štěstí, že jinak je zgruntu hodný člověk.

Ale jenom člověk!

Róza