Ilustrační foto

Nastal u nás smutek.

Barunka, náš skoro devítiletý bíglík, se rozloučila nad ránem se světem. Asi infarkt. Večer lehla, já ji vytáhla na procházku, ale pár metrů od domu zase lehla. Zpět  jsem ji přinesla v náručí. Doma už nevstala.

Její předchůdkyně, Róza, na jejíž počest jsem přijala deníčkový pseudonym, se dožila téměř 17 roků. A my si mysleli, že Bára bude s námi minimálně stejně dlouho. Pravda, o možnosti tak rychlého a časného konce nás nenapadlo ani zapřemýšlet.

Barunka je už  oplakaná, ještě dcera nic neví. Večer se spojíme s Andalusií.  Veselá z toho nebude.

Ale přesto na naši Bíglenku zavzpomínám zvesela. Rarach, ale velká osobnost. Neśtupná, narozená ve znamení Lva, dne 12.8.2001. Honit nebeské zajíce odešla v neděli  8.3.2010. Shodná povaha s mým manželem - oba odmlouvaví, hubatí, nezkrotní, tvrdohlaví a plynatí. Ti dva se denně trumfovali ve střelbě... kdo paničce víc zaplynuje nosní zdířky? Stav boje setrvale nerozhodný!

Zážitků s oběma dost a dost, s nimi se jeden nenudil. Tak jeden maličký, s Barunkou v hlavní roli, manžela pro tentokrát vynechám.

Parné léto, Bára už coby dospělá fenka, se řítí   vyděšeně zpoza rohu naší šopy. Přímo k mojí kávičce. Ocas svěšený a rovnou pod moje křeslo. Za ní kos s kosicí. Kos se usadil na plotku, aby jistil mladé pod šopou. Rozzuřená kosice utíkala po trávníku ke mně,  nic nedala na moji převahu  a statečně nadávala Barunce přímo do čumáčku. Vylekaná  pesina utekla hlouběji do dvorku a kosice, hopkající po trávníku až k ní, pokračovala v nadávkách.  Strach z rozezlené ptačí matky zahnal Barunku až do bytu. Tam se kosice neodvážila a raději odhopkala zpět. Domysleli jsme si... kosáci vyváděli mladé a  Barunka přispěla k výuce. Její zvědavost, protože na nic jiného se to bezelstné psisko nezmohlo, byla pochopena jako útok na mládě. Rozlícená  matka kosice  ukázala Barunce zač je toho loket.

Před chvílí jsem si na kuchyňské lince chystala večeři. Sýr, šunku - odsunout včas z dosahu, to Barunka se řítí přes koupelnu, aby nadskokem vykonala loupež dne - zachytí  okraj obalu, stáhne a rychle spolyká.  Ha, odsunula jsem ti potraviny až ke stěně, tam nedosáhneš ... čekám úder předních pacek do kolenou ... nic... hmm, to se mi jen zdálo...

Pacinkám  jsme  říkávali TLAPINKY. Kdykoliv se vyslovilo toto pro bíglíka naprosto nechutné slovo, zmizelo zvířátko na dvoře, nebo v peřinách... bóže, to je křiku, divila se, když jsme ji zablácenou vyháněli z postele, co furt máte s těma tlapinkama. Tlapinky, Barunko, tlapinky, ... a bíglík  hned věděl ... zase ta vana, sprcha, mokré bříško, a vydrbané packy...   hlavně, ať nesmyjí ten parfém z kravína, dnes se mi zadařilo, zapomněli zavřít hnojiště... čím to psisko tak strašně smrdí ... páne, o kom a o čem to mluvíš, myslíš tím, páne, sebe? ... Dobře si pamatuju, jak panička větrá a říká... oba jste stejní, ty i ten pes, oba hubatí a  neposlušní a ještě mi zaplynujete celej byt ... tak hele, páne, starej se o sebe, jó?  Lidičky , lidičky, pomóóc, panička  mě kropí úplně celou...

Bývala sranda s tou naší zlobivou potvorou.

Barunkó, Báro, Beruško naše,  měj se tam moc hezky...

Róza