Nedávno jsem jen mezi řečí nadhodila, že bych mohla cesty své spokojenosti zapsat dřív, než pominou. Začnu tedy frází, kterou jsem vyčetla v knížce "Pomerančová vůně chce tančit" a kterou považuji za základní životní pravdu.

O existenci síly ve vesmíru vám budu vyprávět jindy. Chci vám ale nejdřív vysvětlit, co míním já frází, že myšlenky tvoří. Je to pravda, samozřejmě, že je to pravda. Nestalo se vám nikdy, že jste na něco tak usilovně myslela a ono se to splnilo? 'Já jsem to říkala' není omluva, ale příčina!

Na počátku bylo slovo - jak praví Bible a ta přece nelže, nebo ano? Slovem Bůh podle Bible stvořil vesmír v době, kdy bylo na světě jen prázdno. Ale mezi námi, věříte tomu, že bylo skutečně prázdno? Nemůžeme se naivně domnívat, že existence našeho světa je absolutní (o tom taky někdy plánuji vyprávět hlouběji jindy).

A protože vím, že tady je hodně ateistek, neříkejme Bohu Bůh, ale VYŠŠÍ MOC. (Hodně lidí věří, že je vyšší moc, a kdo ne, tak by to měl velice rychle přehodnotit. A to myslím smrtelně vážně. O tom ale taky jindy. =)) Prostě: představte si onu vyšší moc, jak stojí v něčem, co si ani nedokážeme v tomto světě představit a vysloví onu biblickou větu: BUDIŽ SVĚTLO. A najednou se stane co? Všechno se rozzáří. Alespoň tak praví Bible, o pravdě se dozvíme asi až budeme mít tyhle pozemské galeje za sebou. Ale o tom teď nemluvím. Jde o tu větu. Budiž světlo… jedna věta, která se roznesla tichem a okamžitě začala fungovat. Já sama se domnívám, že jsme na tomto světě za trest pro něco, v čem jsme pochybili JINDE. A právě JINDE máme JINÉ schopnosti, kdoví jakou strukturu, a vůbec, čert aby hádal, jak to tam vypadá. Ale jedna schopnost nám zůstala. A to ZHMOTŇOVÁNÍ MYŠLENEK, jak já říkám s oblibou.

Uvedu příklad. Říká vám něco pojem SEBEVĚDOMÍ? Je to v podstatě druh zhmotněné myšlenky. Člověk, který se podívá do zrcadla a řekne si: "Sluší mi to, jsem v pohodě, dneska to bude v cajku!" a usměje se na sebe nemusí prakticky dokázat nic. Důležité je VĚŘIT TOMU! Jde to těžko, ale věřte mi, že to JDE. Jen to musí člověk zavádět do reálného bytí. Nejde jen o to ksichtit se na sebe do zrcadla, pózovat jako femme fatale. Dívejte se na sebe jako na člověka, kterého milujete. Pohlížejte na sebe jako na někoho, kdo je vašemu srdci milý. Podívejte se sami sobě do očí, usmějte se a upřímně a s přesvědčením řeknětě: "Jsi dobrá. Bude to v cajku." Já osobně, když to dokážu dobře a od srdce, mám na krajíčku, jak se mi rozbuší srdíčko. Hodně lidí by si o mně myslelo, že jsem praštěná, ale proč? Protože většina v mém okolí má slovo MUSET spojené s nepříjemnými povinnostmi. Jak se říká, musí se jen umřít, platit daně a každé ráno sbírat trnky do kvasu. Málokdo si uvědomí, že MUSET někdy znamená příjemnější a možná důležitější věci.

A pokud to nefunguje? Děláte to ŠPATNĚ. Taky jsem si myslela, že ta metoda se zrcadlem je nesmysl. Dokud jsem nezapřemýšlela? Proč nefunguje? Pak jsem na to přišla. Nefungovala, protože jsem tomu nevěřila. Říkala jsem si sice, že jsem dobrá a hezká, ale v duchu jsem si říkala "To je blbost, co tu dělám. Stejně jsem troska, která nikdy ničeho nic nedosáhne." A to mi bylo, prosím, jedenáct! Namísto toho, abych se radovala, jsem se užírala v depresích. A časem mi začalo docházet, že si za to můžu sama. Že každá špatná myšlenka o sobě samé, která mi padne na mysl, je zkouška vůle, jestli mám na to být šťastná. Od té vzácné chvilky vždycky, když mi začne nahlodávat sebevědomí, řeknu si: "Ale prd! Jsem dobrá. Pokazila jsem svoje, ale to je jen k dobru. Zkušenosti prostě potřebuju. No a? Nikdo není dokonalý. Navzdory všemu jsem dobrá. Mám tolik snů - dokážu to. Jsem silná, hezká, proč si to nepřiznat?" Ano, proč si to nepřiznat? Tak jsem dopracovala se svým sebevědomím. Zdá se vám, to praštěné? Tak to nedělejte. Nechvalte sebe, ani jiné a užírejte se v nenávisti, kterou vůči sobě a ostatním cítíte. Je to vaše rozhodnutí. Ale špatné rozhodnutí. Nic totiž nepotěší člověka, než jako upřímné povzbudivé slovo. Jsi dobrá. Dokážeš to. Ať už je to váš syn, dcera, nebo vy sama. Společnost si odvykla chválit, proto možná si budou myslet ostatní, že jste se zbláznili. Neberte na to ohled! Štěstí za to stojí.

Domácí úkol: Zrcadlo svědomí! Stoupni si před zrcadlo, řekni své dobré vlastnosti, na které zapomínáš. Mluv se sebou, jako bys byla svoje nejlepší kamarádka, protože ty JSI! Povídej, co na sobě máš ráda a co chceš změnit. Mluv o svých snech a touhách. A jakmile tě napadne něco špatného, přebij to možným východiskem, jak to spravit. Na všechno je lék. =)

Nezapomínejte, kdybyste si COKOLI a kdokoli o čemkoli chtěli popovídat nebo jen vyklopit, co vás tíží, jsem na mailu applepie(zavináč)email.cz.

Mír s vámi

Kris