Ilustrační foto

Tak přesně tolik bude zítra našim dvojčatům Barunce a Kájince. Jinak jim říkám od malička amazonky. A proč? Od prvního momentu kdy se narodili nevydrželi chvilku v klidu. Mleli ručičkama, nožičkama chvíli neleželi klidně. Snad jenom když spinkali, ale tím si taky nejsem tak docela jistá.Jak začali běhat, těch boulí a šrámů bylo tolik, že by jsem je dnes nezpočítala. Z legrace jsem říkávala dceři..oni je určitě v porodnici vyměnili. Tyhle dvě sundali někde v pralese z větve a podstrčili ti je. Bylo nad slunce jasné, že musí dělat nějaký sport, kde by svoji energii ulpatnili. Rodiče přemýšleli jaký, aby si ještě holky při své zbrklosti neublížili. Nakonec holky rozhodly sami. Když jim byly tři roky, začal s nimi chodit zeťák na plavání. Po jejich hodině trénovali v bazénu vodní pólisté. Děvčata je vždy se zájmem pozorovali a jednou Kačenka povídá tátovi. Tatí, hrát fotbal ve vodě  rukama, to by mě bavilo. Baruška taky kývla a bylo rozhodnuto. Tomuhle sportu se věnují do dnes a jsou moc šikovné. Stále hrají za svůj mateřský klub. Kačenka byla letos vyhlášená jako čtvrtá nejlepší sportovkyně okresu. A vloni si poprvé zahráli za národní tým žen na mistrovství evropy na Ukrajině. Jsem na ně moc pyšná. Ještě posílám jejich fotečky z dnešní oslavy.

A všem vám přeji hezký zbytek večera a krásný zítřejší den

Páček shledáček