chci podekovat touto cestou jedné osobě která mi ukradla manžela a to ještě manžel nebyl.Bylo to to nejhorší co jsem si myslela že mě mohlo potkat ale jsou i horší věci :-) No začalo to tím že sem si Adrianka nechtěla vzhledem k tomu že 2 děti už byli velky a manžel mladý atd nechtěla nechat.Tehdy přítel mě ujistil že mu mám věřit že nás neopustí a že se nemám bát atd když mi na ultrazvuku řekli že je to kluk a zdraví a viděla manžela výraz rozhodla jsem se že si ho nechám.Byl to rychlí porod v 7 měsíci s komplikacemi ale kluk i já jsme přežily malému nebyl ani půl rok a manžel utekl za Ivankou zjistila jsem že jsem hloupá že jsem mu věřila atd a pak začal kolotoč ktery sice trval 3 měsíce ale zlí 3 měsíce zjistila jsem že má slečna na lidech profil kde mela uvedeno že je zadaná a že hledá ženu na sex ve 3 že mladíci jí nemají psat tak jsem si říkala že to stejně na dlouho nebude a hlavně manžel stále jezdil k nám zůstával přes noc spali jsme spolu.Díky tomu všemu jsme si oba uvědomily že bez sebe nedokážem být vlastně nám Iva pomohla a z nás jsou manželé.Jo je pravda že důvěra je trošku podlomená ale uvědomila jsem si spoustu věcí nikdy už nebudu věřit že mám něco jistého a že se mi to nemůže stát.Ale jedno vím že bych z mostu neskákála pokud by manžel odešel znova.Řekla jsem mu že pokud by odešel znova tak ho zpátky už nevezmu.Jen upřímně nechápu ženský zlodějky že jim nevadí manželství a jdou i do vztahu přesto že zničí co se dá.Jsem asi divně vychovaná ale nejsem zlodějka chlapů nikdy jsem to neudělala a věřím že neudělám (i když se říká nikdy neříkej nikdy ) I tak děkuji té dotyčné že jsem si uvědomila co manželovi chybělo a mohla mu to dát a upřímně i mě to pomohlo

PS:Neznamená že bych si přála aby se mi stávalo znova takže zlodějky chlapů ruce pryč od mé rodiny grrr ... :-)