Vážení a milí, Nastal čas se rozloučit. Byla jsem tu s vámi více než rok a přitáhla mě sem spousta zajímavých lidí. Ráda jsem četla vaše ...
Zákeřná židle
"... a já mu povidám, dyž sme přišli v těch pět ráno dom, nešoupej s tim piánem! Ale von mě neposlouchá a teď to máme - jak na Novej rok, tak po celej rok, žejo."
Jo, takže takhle nějak bych to shrnula. Na Silvestra jsme nehrotili nikde nic - byli jsme u mého táty, pojedli jsme skvělý guláš a vypadli za kamarádkou, co kousek odtamtud měla šichtu na parkovišti. Koukali jsme na ohňostroje, seděli a kecali a pak jsme jeli dom.
V pět ráno jsme dorazili domů a zjistili, že u nás v pokoji řádilo uklízecí komando pod krycím názvem Matka. Všechno jinak, zmizela má připravená halda triček, která jsme chtěli probrat (protože moje jsou permanentně v manželově skříni a jeho zase v mojí), zmizely ty tři opuštěné nepárové ponožky, co čekaly na vybrakování šuplíku a nalezení dalších nepárových, oblečení připravené k poskládání do skříně zmizelo stejně jako roznošené hadry, které do skříně nikdy nervu, protože nesnáším takový ten nečerstvý čmuch.
A bylo šouplý piáno.
Piáno stálo u zdi (a musím se pak podívat, jestli tu někde je ta stořka z jeho stěhování, to bylo nezapomenutelné) a na něm stála skládka věcí: věž, čtyři stojany na CDčka, pár kytek, suvenýry od kamarádů a z cest (překlad: dvě achátová jablíčka z Ledče nad Sázavou, od jedné kamarádky poušní růže z Tunisu a od svědkové kus echt ostravského uhlí) v rohu u okna a manžela asi iritovala ta škvíra, či co.
Zatímco já jsem se nervovala nad zásahem do soukromí (máme s mamkou v tomhle ohledu dohodu o neútočení, která je pravidelně porušována), šel k piánu a začal ho šoupat k té zdi.
No a teď to máme!
Po dlouhých debatách jsme totiž včera zašli do IKEA na Zličíně s tím, že jestli chce mít mamka volný přístup k piánu, potřebujeme stůl, protože ty bebechy z piána by nebylo kam dát. No a my tam museli stejně, protože máme rozbitý rošt v posteli. Kdo je čuňák, zachrochtá si - rošt se zlomil, když jsem si na jednu laťku blbě klekla, žádná divočina... :-)
Odbočím, postel výborná, úžasná, z kovových trubek, jenže vrže. Těsně po tom, co jsme ji koupili, se manžel složil (viz Šílený podzim), a tak jsem se nikdy nedostala k reklamaci. Vrzání se od té doby jenom stupňuje a v podstatě jediný způsob, jak se ho nadobro zbavit, je nechat si celou konstrukci svařit nanovo. To si raději koupím postel ručně kovanou :-)
V IKEA jsme tuhle naši krásku viděli na výstavě. Se zavýsknutím jsem se na ni vrhla, sedla jsem si a vrtěla jsem zadkem, jako kdybych seděla na mixéru. Ani píp. Manžel prozkoumal svary a pravil, že to snad muselo být vyráběno speciálně jako výstavní kus, všechny svary dotažené do konce, začištěné a přetřené sice taky chromovkou, ale v nepatrně jiném odstínu. Tož tak. Vrzání se nezbavíme, dokud si nepořídíme novou...
Pak už jsme jenom probloumali obchoďákem - z domova jsme šli vybavení papírkem v kapse, an kterém byly položky, na které jsme se chtěli mrknout blíž - a odcházeli jsme vybaveni stolem a otočnou židlí (ano ano, ta zákeřná židle z nadpisu), která byla na svou cenu úžasně pohodlná. K tomu taky rozprašovač na kytky a dvě stolní lampy (prodávaly se v kompletu, tak proč ne).
Dneska ráno jsme se vzbudili s tím, že přivezou stůl a židli, takže je potřeba vytáhnout piáno do předsíně, uklidit v rohu, odsunout stolek z předsíně do kuchyně a vůbec, spousta práce, spousta práce...
Lítali jsme jak fretky. A jak jsme byli v tom uklízení, dala se do mně vášeň. Máme teda v pokoji ještě i utřený prach (já vím, že se tím chlubím - ale já ho utírám všude, i na skříních, v policích a pod skleničkama), umyté dveře, ale hlavně, umytý lustr!
A proč je ta židle zákeřná?
Inu, včera jsem si ji zkoušela v džínách. Strečových. A ty co? Ty stahují.
Dneska jsem si po několikahodinovém sestavování sedla do vybrané sedačky v teplácích a co? A trpím. Přetýkají mi stehna a jauvej jauvej :-)
Nejvyšší čas hubnout - vyhlašuju hon na šváru! Bude uloven a ukecán k předváděčce, když už nám to loni nevyšlo...
Jen doufám, že víckrát to piáno stěhovat už nebudem... Je to fakt dřina. I když jsme s ním šoupali na Nový rok.
PS: Jo, židle je červená a hrnek taky a to v rohu je ta lampička... A chci si k notebooku taky pořídit ještě myš. Červenou...
Hodnoťte zápisek kliknutím:
Další zápisky v deníčku Citrátovo :-)
Manželova zahrádka
Tady to vidíte. Tak dlouho prskal, že kytky ne a že když tak, ať se o ně starám já, až mu padla do oka první masožravka. A pak chtěl ...
Obýváková džungle
Tak jsem konečně dorazila všechno, co jsem chtěla. Okno (úžasné, velké, panoramatické a hlavně - čisté!) je hotové, záclony jsou ...
Jsem nepoučitelná
Ano, navazujeme na předchozí článek... Zase jsem, já blbec, vletěla do těch soutěžních příspěvků a tentokrát jsem si rozflákala hubu o ...
Nejsem superžena
Tak jsem se zase přiotrávila články na téma žena-matka-partnerka a potřebuju nasadit protijed, než se zvencnu. Udělala jsem toitž tu ...

Reakce na zápisek
jezura.jezura
Ahojky
no jo maminky,to je téma samo o sobě, přeji pevné nervy.Líbí se mi ten pakt o neútočení, který je občas porušován.Děkuji, zasmála jsem se
tuška
Ani
mi nemluv! Potřebuji shodit deset kilo a nevím jak na to!
A to jím stále stejně, chodím ven se psem na delší procházky.
Jó a maminky jsou někdy hodně akční, musíš to nějak vydržet.