Ilustrační foto

Tohle je o takovém tom škaredém slově. A o bezpečnosti. A o samostatném myšlení.

Je možné, že jsou eskalátory v Praze nebezpečné. Je možné, že některé jsou zastaralé a technicky nevyhovující. Ale je zajímavé, že se takhle rychle po sobě stanou dva prakticky stejné úrazy (s jinými následky), a oba dva mají společné dvě věci:

Jednalo se o malé kluky, kteří si hráli s eskalátorem. A rodiče je to nechali dělat.

Já vám nevím, ale když jsem byla malá a mamka mě tahala do metra, vždycky mi říkala, že eskalátor je sice fajn věc, ale nebezpečná. Nikdy mě nenechávala dávat nohu na rantl, jezdit vedle toho gumového madla rukou, nebo schodech nějak poskakovat, dlouhé věci mi pomáhala zvednout, jenom aby se nechytly do toho rantlu. Musela jsem stát klidně a nesměla jsem dělat blbosti.

Já vám nevím, měla jsem snad paranoidní matku? Asi jo. Ale eskalátory v metru ani v obchoďácích mě nezbavily žádných tělesných částí.

Strašně moc se toho namluvilo o zvyšování bezpečnosti pro kdekoho. Dokonce se hlasovalo pro to, aby měli chodci přednost před tramvajema a podobně. Proč? Neumí se snad rozhlédnout a do té silnice prostě nelézt, když ta tramvaj jede? Proč má mít jejich bezpečnost na starosti tramvaják? Ví někdo z navrhujících vůbec, kolik taková tramvaj váží, a jak dlouhou má brzdnou dráhu?

Původní tramvaj typu T3 má prázdná (prázdná!!!) 16 tun! Tramvaj T6A5 (taková ta hranatá) má ještě o 2,5-3,5 tuny více. Bez pasažérů! Vážně si myslí oni lidé, kteří by nejraději zodpovědnost za svůj život hodili na krk jiným, že taková tramvaj, i přes supr-dupr výkonné brzdy, zastaví na tak krátkém úseku jako osobák? Kór plně nacpaná lidma?

Tenhle přístup "já se o svou bezpečnost (svých dětí, atd.) starat nemusím, ať se postará nějaký venkovní činitel" podle mého dělá z lidí hlupáky a tupce, kteří se o sebe neumí postarat a potřebují stát, aby říkal těm kolem nich, co nesmí udělat, aby neohrozili ostatní.

Sakra, tak s tímhle nesouhlasím. A jestli by se mělo na někoho podat trestní oznámení, tak na rodiče, kteří si svých potomků na potenciálně nebezpečných místech nevšímají dřív, než bude pozdě.

Není to zas tak dávno, co na internetu proběhl článek (na blogu mám na něj odkaz) o tom, jak v jakémsi americkém městě nefungovala signalizace v metru a otec tak odjel bez synka. Strašně moc lidí nadávalo na tu signalizaci, ale mně nehrálo něco jiného.

Cituji: "Malý Aiden zmáčkl v metru tlačítko pro handicapované, čímž si otevřel a vyšel ven. Otec ho sice v tu chvíli držel za ruku, ale když se začaly dveře zase zavírat, tak ho ze strachu, aby se mu něco nestalo, zase pustil."

Takže otec nechal svého malého synka, kterého držel nota bene za ruku, vyběhnout ven, ve chvíli, kdy se zavíraly dveře? Cože?

Cituji: "Když jsem se ale začal uklidňovat, tak jsem začal být stále více a více naštvaný na firmu provozující spoj. Jak je možné, že nouzové spojení nefungovalo?"

Jak je možné, pane, že jste syna, kterého jste držel, uvedl do takové stresové situace tím, že jste ho nechal vyběhnout z vagonu ven?

Co bude příště? Někoho srazí auto při přebíhání dálnice a pozůstalí budou žalovat kraj za to, že nedostatečně zabezpečil kraje dálnice proti vstupu nepovolaných osob na vozovku?

Když jsem byla malá, patřilo do souboru "každé dítě ví, že..."

- na dálnici nemá chodec co dělat

- se před vstupem do silnice musím rozlídnout na obě strany, jestli něco nejede

- nestrkám hnáty do podezřelých škvír

- na eskalátoru neblbnu, jestli nechci, aby mi to sežralo ručičku

- v davu lidí se musím držet toho, kdo mě vede, abychom se neztratili

- v tramvaji/autobuse/metru neobtěžuju ostatní

Tak proč je to dneska problém?

Mě učili rodiče, že mám myslet sama za sebe a chránit si vlastní kůži. Mamka mi neustále opakovala, že na toho, kdo na sebe dává pozor sám, dává pozor i Bůh. Ať už věřím čemukoliv a na cokoliv, tohle dává smysl - mysli na sebe sám a nechtěj po druhých, aby mysleli za tebe.

Když jsou děti malé, je to zodpovědnost jejich rodičů, postarat se o to, aby se děti nedostávaly do nebezpečí. Proč tedy nejdřív přihlížejí tomuhle a pak chtějí někoho žalovat?

Původně jsem chtěla psát o něčem jiném - o Dakaru, a jak blbě skončili tři dobří jezdci. Nebo taky o tom, jak nesnáším chřipku. Ale to, že někdo chce žalovat podnik, protože on sám nedával pozor na své dítě v potenciálně nebezpečné situaci, to mi dokonale zvedlo mandle!