Aneb takový běžný večer u citrátů...

(vloženo znovu, protože editor nechtěl editovat a vkládal mi článek bez odstavců!)

Citrátová je mlsná huba, v poslední době obzvlášť (pořád tvrdím, že za to může ten Odpočaj). A nenapadlo ji nic lepšího, než si hezky po americku udělat palačinky. Nastohovat, poklást máslem a polít javorovým sirupem, to se to pak hezky hubne... (Recept je v receptech pod názvem Americké Pancakes)

Ke svatbě jsme od Kunratických a kamarádky stíhané osudem dostali výborný gril. Je hezky stolní, na elektriku, dospod se dají strčit lopatičky na tavení sýra raclette a nahoře je dělený na kovový plát a žulovou desku. Krásná věc - a vymodlená :-)

Po vychladnutí toho všeho bylo zapotřebí tu velkou krávu zase uklidit na její obvyklé odpočívací místo, a k tomu se musela sbalit. Což o to, otřít obě desky, schovat je do jejich papundeklu a zamotat topné těleso do igelitu je jednoduchá záležitost, ale to bych ještě nesměla být posedlá touhou schovat lopatičky.

My jsme si totiž loni v zimě dali raclette (letos se nám nechce vyhazovat za sýrec), a protože očista lopatiček trvala, schovala jsem je v lince v nepoužívaném malém keramickém pekáčku. A teď nastal čas vrátit je pěkně ke grilu, aby třeba neožily vlastním životem a neodpochodovalo do neznáma.

(Po mnoha stěhováních mi někam odpochodovala spousta věcí: foťák, zlaté šperky, knihy, dvě kompletní sady příborů (zbyly mi dvě vidličky a 3 čajové lžičky z šesti), hrnků a CDček nepočítaně, sem tam nějaká ta pánev a seznam by ještě mohl pokračovat. Navíc mamka má tendence cokoliv, co doma nepotřebujeme, umístit na latifundie, čímž věci v podstatě odsoudí k zániku. Takhle odešlo několik hrnců, všechny tři domácí cedníky, čtyři přebytečná kladiva a pod. Od určité doby máme s manželem rčení "Jen aby to nebylo v H." v mnoha variacích, což značí nenávratnou ztrátu předmětu.)

Tak jo. Každá lopatička má svůj pytlíček. Je jich osm. Okay.

Rozmotám osm pytlíčků a zabalím osm lopatiček.

Aha, hlavní topné těleso je už zabalené do igelitu, tak ho zase vybalím.

Naskládám do něj lopatičky zabalené v pytlíčcích a zabalím to celé zase do velkého igelitu. Lopatky se smekají po nerezu a celé je to úplně super zábava.

Sláva, dobaleno! Zkusím našoupnout polystyrenové kryty, co mají být po stranách. Kupodivu to nende.

Po chvíli marného otáčení polystyrenových kousků a souboje s velkým igelitem docházím k závěru, že překáží ty lopatičky.

Vybalím celek z velkého igelitu a popřesouvám krajní lopatičky na ty prostřední. Smotaný kabel mi mocně vzdoruje a zapytlíkované lopatky ohavně kloužou a nechtějí držet, všechny igelity navíc hlasitě šustí. Konečně je vše zapikolováno k mé spokojenosti.

Tak zase zabalit velký igelit a nasadit polystyren. Paráda, šlo to úplně hladce. Nejsem zas taková lemra, jak si myslím...

Zrak mi padá na krabici, ve které už leží zabalené desky. Ta krabice je stejně široká jako ty desky. Držadla lopatiček trčí zpod desky ven a rozhodně nejsou ohýbací...

Dopr...!

Tak zase polystyren dolů, vytahat ven ty lopatky (to už neguju nějaké stahování igelitu a hraju si na Saxanu. Koneckonců, mám zkoušet tu ruku po zlomenině natahovat, že), zandat igelit, aby dobře držel, a zase narvat na boky ty polystyreny.

Končím. Opustila mě trpělivost.

Jdu se zhroutit k počítači a zabalený gril a lopatičky zvlášť musí do krabice naskládat manžel - já bych s tím třískla o zem.