Já nevím, asi mám doma chlapa, nebo co...

Mému manželovi se muselo kdysi stát něco hrozného a příšerného v kuchyni, jinak si nedokážu vysvětlit jeden pro mě nepochopitelný fenomén.

Manžel se v kuchyni vyskytuje poměrně často: ráno v ní dělá sobě čaj a mně kafe, pokaždé, když sobě nebo mně dělá pití, pokaždé, když vleze do lednice, protože ta se vyskytuje na opačném konci místnosti, než jsou dveře.

Každý večer taky zakončuje tím, že umyje nádobí za celý den. V kuchyni.

A skoro pokaždé, když něco vařím, mi pochoduje za zády a kecáme. Viz Špagety v bedně.

Proto mě docela překvapil následující dialog.

Vrátila jsem se zrovna z kuchyně, kde jsem v záchvatu mlsoty ukořistila pytlík mandarinek, těch malých, sladkých, bez jader, a cestou k počítači jsem nadávala, že mám chuť na smetanový ovocný jogurt, skořicové sušenky nebo na vanilkovou zmrzlinu (jo, i v tomhle počasí). Samozřejmě, že nic z toho doma nemáme, venku jsou mrazy a dneska už jsem venku byla a podruhé se mi nechce.

Přemítala jsem nahlas, že možná máme doma všechny ingredience na mrkvový dort, když mi došlo, že vlastně nemáme mrkev. I tento poznatek jsem vyjádřila nahlas.

Manžel byl překvapen. Vypadalo to, že se domníval, že se jí po kuchyňských savanách potuluje celé stádo.

Ujistila jsem ho, že to ano, ale že se jedná o mrkev vařenou, tedy do dortu obtížně použitelnou.

Vypadal ještě překvapeněji a zjišťoval co, proč, jak a kdy.

To ovšem překvapilo mě, protože mrkev, ještě spolu s červenou řepou, uvařila před několika dny moje máti. Nejdřív ta zelenina strávila den v hrnci na plotně, už odstavená a slitá, pak se přemístila asi na den nebo na dva na stůl a dnes už zase vegetuje v míse na lince. Hned vedle sporáku (no to chci vidět, v jakém bude stavu, ale to není předmětem mého dopisu).

Upřímně mě ujistil, že ničeho z toho si nevšiml - a to jenom dneska byl v té kuchyni minimálně čtyřikrát.

Chvíli jsem na něj zírala, načež jsem se ujistila, že si ze mě opravdu nedělá psinu a opravdu zeleninu ani koutkem oka nezaznamenal. Selektivní slepota jako vyšitá.

Na mou přímou otázku, co že se mu stalo v kuchyni tak hrozného, že si tam ničeho nevšímá (včera neviděl lovečák schovaný pod houskama), odpověděl, že je to kuchyně a to mu stačí.

I když, jestli to nebude tou jeho příchylností k zelenině - viz červencový zápisek Ovoce a zelenina.