... aneb má zelená vášeň.

Já a kytky, to je kapitola sama o sobě. Hodně dlouho jsem byla schopná během několika málo týdnů uhrobit jakoukoli kytku v květináči. Minirůže, azalky, begónie, bramboříky, citrusy, fíkusy, všechno vadlo a chcípalo.

Když mi bylo osmnáct a zdrhla jsem ze školy, pořídila jsem si do své první kanceláře velký fíkus úzkolistý, který kupodivu přečkal i moje zacházení, a seznámila jsem se tam s pryšcem Trnovou korunou (kterou bych si teď s radostí pořídila znova) a spoustou dalších rostlin.

Zjistila jsem, že si rozumím s jukou a sukulenty, naopak že banánovníky nechápu ani trochu a jsem schopná je oddělat raz-dva.

Bývalý pořídil nějaký malý citrus, myslím, že to byl kumquat, tomu se zase výborně dařilo na balkoně.

Pak jsem začala jezdit po světě a všechny kytky jsem rozdala. Nové jsem si pořídila až poté, co jsme začali chodit s manželem. Nejdřív přišla juka vypěstovaná z odnože zbylé po prořezávání od tchána. Pak tchyně měnila zaměstnání a našly u nás útočiště její fíkus a šplhavník, které se pak staly hlavními hrdiny přesazovací orgie. Ale o tom potom.

Těsně před svatbou jsme se byli s manželem projít v botanické zahradě a domů jsme si přitáhli masožravku saracénii, kterou jsem vám tu ostatně už ukazovala, a velký červeně kvetoucí ibišek. Masožravku si přál manžel, protože ho prostě fascinují, a pak s ní velmi dlouho vydržel vyhrožovat všemu a všem. Například kočkám, lidem telefonujícím brzo ráno o víkendu a podobně. Teď je holka zazimovaná v okně na severní straně, až se zas trochu oteplí a budeme jí moci otevřít okno, přendáme ji zas do plného světla. A taky se těším, až obrazí, protože jsme jí na zimu udělali úsporný sestřih, a tak už nemáme ty úžasné sametové kalichy.

No, úžasné. Někdo mi ji okomentoval, že vypadá jako plíce... Ale nám se líbí.

Ten ibišek je mimochodem asi třetí kvetoucí rostlina, které se u mně podařilo přežít. První byla ta trnová koruna (viděli jste někdy, jak kvete?), druhý byl ten kumquat, no a tohle je třetí. Ale zdaleka ne poslední.

K posledním narozeninám jsem totiž dostala Epiphyllum, neboli fylokaktus. Můj zrovna nekvete, protože mi chvíli trvalo zjistit, co je to sakra zač a tak shodil květy a tvářil se nešťastně, ale už se mi povedlo zjistit jeho totožnost a taky nejlepší péči, a už zase nasazuje na poupata.

No a pak jsem šla kolem jednoho ze svých oblíbených květinářství a popadla mě touha vlastnit orchidej. Nejdřív jsem chtěla Miltonii, natěšená z článku na iDnes, ale pak jsem si vybrala jinou odrůdu z druhu Phalaenopsis jménem Golden Beauty (zlatá kráska). Ano, to je ta na obrázku :-)

No, jsem z ní prostě nadšená a uvažuju o dalších a dalších a dalších kytkách. O sukulentech a kaktusech, o převislých a popínavých rostlinách, o dalších kvetoucích i nekvetoucích obyvatelích květináčů a hlavně o dalších orchidejích.

Teď už by to chtělo jenom ten vlastní byt, abychom je pak nemuseli stěhovat jak blázni, tak do té doby se holt musím krotit. Nehledě na to, že pořizování kytek v květinářství je drahá sranda a na tu teď není...

A na závěr? Není to o tom, že člověk umí nebo neumí zacházet s kytkama. Je to o tom zjistit si, jaké kytky sedí dotyčnému nejlépe. Manžel taky jeden kaktus usušil, druhý utopil, ale s masožravkou vychází výborně... :-)