Ilustrační foto

Ne, žádná politická agitka - hezky pěkně o kytičkách...

V neděli, tedy ani ne před týdnem, jsem se tu rozepisovala na téma "Z kozla zahradníkem"- a jsme tu zase, na stejné téma.

Bude Valentýn. Další nečeský svátek, komerce za účelem tahání peněz z kapes lidí, bla bla bla.

Aj, kašlu na to, máme se s manželem rádi, budem si slavit co chcem, kdy chcem (i když máme raději ten helouvín), ale tohle souvisí s dnešním zápiskem jen okrajově.

Začala jsem totiž před pár dny šílet, že chci vanilku. Hezky pěkně Vanilla Planifolis, abych si mohla doma opylovat a sklízet lusky. To, že je to orchidej, je jenom plus. I nastalo veliké shánění, našli jsme odkazy na dvě zahradnictví - jenže, jedno je v Droždíně na Olomoucku, druhé zas v Čáslavi. Nechtělo se zpohodlnělým Pražákům z města ven, nechtělo (zvlášť v tomhle počasí a zvlášť, když auto nemáme, a v dohledné době asi ani mít nebudem), a tak jsme hledali... a hledali... a hledali.

Ozval se kamarád, že jednu mají doma. Hurá! Přece jen, škemrat o řízky u někoho, kdo bydlí půl hodiny ode mě, je daleko jednodušší.

Akorát, stačilo říci slovo "řízek" a manžel pojal představu rostliny v trojobalu a smažené na oleji. Jen co jsem mu tenhle fór vymluvila, ozval se kamarád, že řízkovat budu sama, že on by mi ji tak spíš osmažil v trojobalu... Uá. Chlapi.

No, takže vanilka je na obzoru a citrátová hned snáší zasněžený únor lépe.

Ovšem při našem internetovém lovu na liánu jsem zjistila, že manžel škudlí zbylé prachy na to, aby mi mohl koupit k Valentýnu kytku, když mě to tak baví.

Ups.

Pro ty, kdo to ještě neví, nebo to nepochopili: jo, máme problémy s financema. Dost slušné na to, aby se nám v noci špatně spalo, a dost slušné na to, aby v rodině vládlo dusno a napětí. Z toho zase mě tečou nervy a připomínám vzteklého psa, akorát nemám tu pěnu na tlamě...

No prostě, nevím, co jsem udělala tak skvělého, že jsem si zasloužila takového muže, ale v tomhle životě to fakt nebylo. Místo toho, aby po mně vyjel, že nemáme prachy, a že za co budeme jíst, ještě mi pomáhá prohlubovat svou vášeň, protože mi to dělá radost...

Tak fajn. Sebrala jsem si čelist ze země a domluvili jsme se, že dneska vyrazíme na kytkolov, protože v neděli budou mít všude zavříno. Měli jsme v hledáčku pár různých květinářství, hlavně pak základnu Zahradnictví Krulichovi, které sídlí kousek od nás.

Nakonec jsme se vypravili do jejich prodejny u Hradčanské. Bylo to blíž a tak akorát na procházku, cestou jsme proběhli ještě další dvě květinářství. Probrali jsme tam toho docela dost, a mám i další adepty na zadžunglení (ano ano, začínáme mít doma velmi zeleno).

Nakonec jsme zdárně dorazili do cíle a vybrali mi pěknou kamélii těsně před rozkvětem (doufám, že vlivem transportu potvora neshodí poupata). Chvíli jsme pokecávali a manžel se přiznal k tomu, že jeho ideálem je něco nenáročného, co není moc velké, ale poroste to. Aby mohl sledovat, jak to roste. A šup, a už jsme měli zamioculcas...

Moooc pěkná rostlinka - a i manžel tímto džunglí víc a víc. Tohle je jeho druhá vlastní osobní - a po příchodu domů jsme na internetu zjistili, že prudce jedovatá. První byla ta masožravka, a tak já nevím... Nevzniká nám tady trend? :-)

Jinak, v tomhle článku na svém blogu mám i odkazy, ale tady reklama není přípustná, a tak musíte holt na mé druhé blogoviště (když tak dotazy vzkazama nebo poštou, do komentářů odkazy taky nesmí).

Na závěr přidávám historku vyslechnutou včera od kamarádky:

"O masožravkách už ani slovo. Tuhle přišel soused a že mají masožravku. Takovou tu klapací. A že celý léto neměli doma jedinou mouchu. Vzpomněla jsem si na vás a povídám 'Jo, to znám, kamarádka to taky říkala.'

A on na to, že ona nějak rostla a rostla, a najednou neměli ani papouška. Povídám 'Copak, Adéla ještě nevečeřela?'

A z něj vypadlo, že ten papouch, když byl puštěnej, rád lítal na vokno a kloval do rostlin. No, a tuhle klofnul do tý masožravky, soused přijde do pokoje a vidí jenom, jak má pták hlavu v pasti, třepe křidýlkama a nožičkama.

'V tom šoku jsem se zmohl jenom na zařvání "Necháš ho, ty bestie?!" ale ona neposlechla,' pokrčil rameny soused. 'Já mu to pořád říkal, že jí nemá provokovat, že ho jednou sežere. A vona to fakt zkusila...'"

Na dotaz, proč prostě neustřihl tu past, jsme se všechny přítomné shodly, že vidět tohle, taky bychom byly dost dlouho v šoku na to, aby se dalo ještě něco dělat...