Ilustrační foto

Tak jsem se zase přiotrávila články na téma žena-matka-partnerka a potřebuju nasadit protijed, než se zvencnu. Udělala jsem toitž tu chybu a přečetla si soutěžní příspěvky do té soutěže o hledání ženy jako soupeřky pro Pavla Biedermanna (proč? To už nám nestačí?).

U některých jsem pokyvovala hlavou, u některých jsem hlavou kroutila - a když jsem dočetla ten o přípravě na návštěvu přítelova kamaráda, podepřela jsem si čelist a pocítila známky intoxikace.

Já superžena nejsem a nikdy nebudu.

Baví mě vařit, to ano. Baví mě starat se o pokojové kytky (už zase se nám doma rozmnožily), to ano.

Vyperu, umyju okna (to mě náhodou docela i baví, jenom se na tom nesmím oddělat tak jako včera), utřu prach. A tím více-méně končím. Jo, ještě vytírám.

Luxuje manžel. Nádobí myje manžel. Prádlo věší hádejte kdo? Ano, manžel.

Ne, není pod pantoflem - poslední slovo má vždycky on. Ale dohodli jsme se hned na začátku společného bydlení, že si budeme pomáhat i v těhle věcech, a tak to podle mého má být. Koše vynášíme na střídačku.

Chodíme oba dva do práce a tak oba dva uděláme i doma, co je potřeba.

Mám roztahané po celém obýváku časopisy - dělám si soupis svých časopisů o vaření a taky si rovnám chronologicky Garfieldy. Nepadlo ani slovo.

Superženy by asi fláklo z těch hadrů, co máme na křesle: co je roznošené, se nevrací zpátky do skříně, aby nenačichly čisté věci, ale holt to vegetuje na křesle, než to dotahám natolik, že letí rovnou do koše na prádlo.

Nádobí si manžel ošéfoval sám, a pokud zrovna nepotřebuju nějaký kousek na vaření, myje ho jednou za den, než jdeme spát.

Mám chaos v kytkách (ale ne tak, aby jim to ublížilo). Okna myju teprve, když přes ně nevidím, a záclony, když se mi zrovna zachce. Luxuje a vytírá se u nás jednou týdně.

Superžena by se opupínkovala, kdyby se dozvěděla, že toaletu myju nikoli programově, ale podle potřeby.

Nemám hadry různé barvy na různé zóny v bytě - mám dva na okna, na prach používám jednorázové prachovky a jeden univerzální. Tečka.

A jestli mě někdo někdy přistihne, jak vstávám dřív než manžel, protože mají přijít jeho kamarádi, a všechno chystám sólo, zabte mě. Nejsem to já, ale můj dvojník, který pravděpodobně chystá minimálně státní převrat, nebo rovnou krutou světovládu jako padouši v Bondovi.

(Zato máme spoustu času jeden na druhého a bavíme se o všem možném a ještě nám zbývá čas na koníčky! Tak!)