Tady to vidíte.

Tak dlouho prskal, že kytky ne a že když tak, ať se o ně starám já, až mu padla do oka první masožravka.

A pak chtěl vždycky něco, co bude malé a poroste to a bude to velké a on se tím bude moci kochat. Tak dlouho si z něj na to téma dělal jeho otec srandu, že nejlepší je teda borovice, až mu jich kolem chaty asi pět zasázel...

Když přednesl tento požadavek v květinářství před Valentýnem, spolu s dalším - že se o kytku bude muset starat jenom minimálně, prodavačka se zamyslela a vytáhla zamiokulkas.

Doma jsme zjistili, že je jedovatý a manžel začal dělat frky, že teď teda nějaký hodně pichlavý kaktus, aby to byla správně nebezpečná kombinace. Jak to dopadlo, víte.

A pak jsme přinesli domů další masožravku a manžel prolezl internet, aby zjistil, že buď musí být na okně, nebo jim bude muset dosvěcovat zářivkou, ale zase se jima bude moct kochat.

A tady máte výsledek.

Kytka úplně vepředu je ten jedovatý zamiokulkas, který má rád polostín až stín, pod zářivkou pak najdete vlevo saracénii (zimuje, proto je tak oškubaná), vpravo naši novou rosnatku a za nima se vyjímá náš tajemný cizinec - kromě toho, že je to kaktus, o něm totiž nevíme nic. Jestli někdo máte tip na kaktusáře, který by nám pomohl určit, co je tohle vlastně zač, sem s ním.