Vážení a milí,

Nastal čas se rozloučit. Byla jsem tu s vámi více než rok a přitáhla mě sem spousta zajímavých lidí. Ráda jsem četla vaše příběhy, povídali jsme si, občas to byla psina, občas ne.

Je v mé povaze, že od věcí a projektů odcházím, abych se k nim později opět vrátila - a tak když jsem si dala pauzu od Deníčků, říkala jsem si, že to potrvá pár měsíců a budu zase psát s chutí.

Mezitím se ale komunita hodně změnila. Neříkám, že k lepšímu nebo k horšímu, ale je prostě jiná, než byla loni v únoru. Což je logické a je to dobře, protože to znamená, že nestagnuje, ale vyvíjí se.

Zažili jsme tu toho spoustu. Zažili jsme svoje i cizí vzestupy a pády, úspěchy i nejistotu, kamarádství i protivenství. Našli jsme nové přátele - a zjistili jsme, že se nejde zalíbit všem a že je v pořádku, když mají ostatní odlišné názory. Alespoň doufám.

Protože v tom je kus životní moudrosti. Jak říkal Voltaire: "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat."

Zjistila jsem, že Deníčky šly jednou cestou - a já se očividně vydávám jinou. Nečiním tak proto, že bych chtěla někomu udělat just nebo že bych chtěla udělat gesto - prostě je čas sbalit kufry a jít o server dál.

Bylo to tady pěkné, ale je to jako když si sednete do milé kavárny: i kdybyste tam strávili celý den, přijde čas kdy zavoláte vrchního a řeknete: "Přineste mi účet prosím."

Mám svůj zavedený blog, na kterém mě můžete sledovat, můžete mě najít i na Facebooku pod přezdívkou "Cirrat" (ostatně, je tam i odkaz na onen blog). Nebráním se komunikaci po emailu nebo na FB s kýmkoli na jakékoli téma. Nehodlám mazat své zápisky, jenom už nemám proč na tento účet přispívat.

Možná čas od času okomentuji něčí deníček. Pokud to nebude ten váš, nezlobte se - většinou je to proto, že prostě nevím, co bych k tomu měla říct.

A tak se tu mějte krásně, občas mi napište a dejte vědět jak se máte. Řečeno slovy Vítězslava Nezvala:

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali bylo to překrásné a bylo toho dost