Nedokážu zastavit pláč. Dnes jsem se hrozně rozčílila a rozlítostnila. Dnes ON mluvil se svou matkou a tentokrát i otcem. Samozřejmě jsem všechno slyšela. Jeho matka nadávala, že jsem ho schválně uhnala, že jsem se úmyslně nechránila a že myslela, že jsem chytrá, ale že jsem úplně blbá. Jeho otec mu taky dost vynadal a řekl, ať jdu na potrat, že stejně nemáme stálou práci a že jsme ještě mladí a blbí. Volala jsem mojí mámě, která potrat neschvaluje a ta říkala, že už pak nemusím mít nikdy děti a že se pak třeba můžeme i rozejít a že potrat nemusím psychicky ani fyzicky zvládnout. ON se pohádal se svou rodinou, řekl, že ať už mu nikdy nevolají a já mám opravdu strach, že to nedáme, protože majitel nás vyhazuje z baráku kvůli tomu, že neplatíme pravidelně nájem a do toho do práce nás berou jen, když někdo vypadne, takže tak dvakrát do týdne. Já opravdu nevím, co mám dělat. Potrat by asi řešil vše, ale jak budeme žít po něm? Jeho matka už mě stejně vidí jako špatnou, ta která uhnala jejího synáčka. Asi kdybych utekla zpět do Čech mohl by žít bez starostí, ale tam bych se měla stejně blbě jako tady. Bez práce, bez peněz. Opravdu nevím kudy kam.