Ilustrační foto

Víkend byl šílený. V sobotu jsem si vzala jen jeden prášek a makala celý den ani jsem si nesedla. Pak přišli bratranci mého milého a celou noc ze soboty do neděle u nás hráli Play Station. Já byla sice v ložnici, ale šla jsem spát až v pět ráno, protože mi bylo celou noc zle. Ráno v neděli ve dvanáct jsem opět uklidila nehorázný bordel, který tady udělali. Uvařila z toho co dům dal a dnes opět zkolabovala tak, že se nemůžu hnout z postele. Já prostě nezvládám prozvracet celý den a mezitím uvařit, uklidit a všechno, když  jsem po těch lécích utahaná, malátná a mám odpočívat. Dnes si hold musí můj milý koupit fast food a zítra nevím co budu dělat, protože není z čeho vařit, peníze nejsou, práce taky ne a vypadá to, že se šupem vrátíme do Čech. Kéééž by. I když vím, že tam ta situace není o nic lepší.

Absolutně nemám ukázkový průběh těhotenství. Jediné co sním je hruška a ovocné želatinové bonbony. Chutná mi vše ovocné a nemůžu ani cítit mléčné výrobky a maso. Což je paradox, protože to ted potřebuju pro to, aby miminko dobře rostlo. Příští týden se má porodní sestra vrací z dovolené a mám jít na ultrazvuk, tak doufám, že vše bude v pořádku a že nebude stále natvrdle tvrdit, že zvracet 40x denně je v pohodě, at dál jím prášky a kdyžtak mi doplní živiny opět kapačkou. Venku je vedro a já mrznu, jsem bledá jak smrt, nemám živiny ani já ani dítě. Mám tak přehnané nechutenství, že vyzvracím i čaj nebo vodu. A když už nemám co, tak jdou ze mě žaludeční šťávy, žluč...Opravdu nevím co dělat.