Ilustrační foto

Jsem šťastná, že vám můžu s radostí napsat, že jsem konečně vyzrála nad tou šílenou celodenní nevolností. Ano, díky Bohu už nezvracím 50x denně, ale maximálně 3x. A pomohl mi lák z okurek:) Teta mého přítele (nastávajícího tatínka:)) mi poradila, že ona nad nevolností vyzrála právě popíjením láku z okurek. A ejhle, vážně mi to pomohlo. Ovšem lák musí být vychlazený, přecezený a musí se pít po doušcích, protože jinak jde ven taky.

Už je to týden a pomaličku sbírám síly a snažím se alespoň něco sníst aby mělo mimi nějaké živiny. I když stále ještě nejsem plně při síle a nejsem schopná sníst vše co bych měla. Nedokážu do sebe dostat zeleninu, pouze kořenovou v polévce a z ovoce jím jen banány a nakládané broskve. Co mi ale chutná nejvíc jsou Nesquik cereálie s mlékem a vitamíny taky získávám z pomerančových džusů. Ale maso a pečivo zatím nemůžu ani vidět, ani rýži nebo těstoviny.

Přečetla jsem hodně diskuzí a článku na internetu, které pojednávají o porodu a zdravotnictví v Anglii. Dost mě ty informace vyděsily, protože i když vím, že zdravotnictví je tu hrozné, tak jsem si nedokázala připustit, že bych mohla umřít u porodu nebo by se miminku mohlo něco stát. Hold jsem ještě nečetla nic pozitivního o porodu v Anglii. Ptala jsem se mé známé, která už tu rodila a řekla mi, že u porodu byla jen jedna porodní asistentka, která čekala až se dost roztáhne a pak jí loktem zatlačila na břicho a za dvě hodiny jí i miminko poslala domů. Celý porod.

Zakázala jsem si ale přemýšlet pesimisticky, na mimi se těším a věřím, že to zvládnu. Přeci jen ženské tělo je na to stavěné a v době kamenné neměli porodnice a poradily si taky.

Jméno už jsem vybrala. V koutku duše doufám, že to bude holčička, takže jméno pro ní bude Lili. K jiným jménům nemám sympatie nebo mi něco či někoho připomínají. Příští týden jdu konečně na krevní testy a na první ultrazvuk, tak jsem vážně zvědavá co mi řeknou.

Jinak jsem procházela různé pohádky a je šílené jaké hrůzy se dnes píší nebo filmují. Nic poučného, nic zajímavého, co by dítěti mohlo něco dát. Naprosto bezduché pohádky. A tak jsem si řekla, že si koupím prázdnou knihu, do které budu psát vlastní poučné a zajímavé pohádky a alespoň uplatním to na co mám talent a nejlepší na tom je, že konečně můžu naplno využít svou fantazii. Alespoň se na celý den zabavím:)