Tak už to tedy dopíšu do konce, ať víte, co jsem zač. Už toho ani mnoho nezbývá. Zapoměla jsem napsat, že rok předtím, než jsem skončila v předešlé firmě, tak nám odešel dobrman do psího nebíčka a ten můj byl z toho úplně paf, no já nakonec taky a tvrdili jsme, že už psa nechceme. Rok jsme vydrželi a stejně jsme pokukovali po všech psech, kteří se kolem nás mihli. Pejsek nám chyběl a ten můj začal zase vysedávat v hospůdkách, no a tak holky rozhodly, že mu dají k 49 narozeninám štěně. A jak řekly, tak se stalo. Mužík se na to netvářil moc nadšeně, když přivezly výmaráka s modrýma očima, ale pak si zvykl. Já jsem právě přišla o práci a tak jsem chodila s pejskem na procházky a byla s ním v létě na chalupě, musím říct že mi hodně pomohl po psychické stránce.Takže když jsem nastupovala do té školy, tak pejskovi byl rok. Nastaly pro něj krušné časy, protože ten můj už měl taky jiné zaměstnání a do práce si ho brát nemohl. Ten rok ve škole byl pro nás perný pro všechny. Tak jsem byla zase na úřadu práce. No a jak jsem byla doma, tak jsem si konečně povšimla, že mužík je vlastně pořád někde v trapu, neznámo kde a někdy se dokonce stávalo, že přišel domů ráno. Řeč s ním zase nebyla žádná a když jsem se ho ptala kde byl, tak neodpověděl. Tak se mi na vycházkách se psem honily hlavou všelijaké černé myslenky. V duchu jsem přemítala v jaké se zase nacházím situaci a jak z toho ven. Takže rozvedená bez práce, bydlící v bytě ex manžela, který se zase choval jako bych byla vzduch. To bylo zase období.