Ilustrační foto

          Blížilo se léto, tak jsem se chystlala na chaloupku za babi a snažila se moc nepřemýšlet. Jednou jsem ve schránce našla obálku adresovanou mužikovi - odesílatel "Home credit". Výpis o splácení půjčky, kterou si vzal před vánoci. Zeptala jsem ce co to jako má být a mužík měl tedy duchaplnou výmluvu, že mu v jednom zaměstnání nestrhávali zdravotní pojištění a tak že to musel zaplatit. Home credit na zdravotní pojištění, cha cha. Přišlo léto, odjeli jsme na chaloupku a já jsem tam zůstala až do podzimu s babi a s pejskem a mužík tam za námi dojížděl - někdy. Dostala jsem od děvčat jako dárek k svátku poznávací zájezd do Benátek, vždycky jsem si přála se tam podívat, a tak tam se mnou starší dcerka jela. Moc se mi tam líbilo. Mám hodné dcerky. Po létě jsem se vrátila i s pejskem do města. Nic se nezměnilo. Mužík chodil tu i tam ráno a žil si po svém. Pořád ho po telefonu sháněl nějaký mužský hlas a když jsem se zeptala kdo volá a co mám vyřídit, tak zavěsil. Jednou odpoledne někdo zvonil dole, ten samý mužský hlas, ať otevřu. Otevřela jsem a to byl fakt mžik a stál za dveřmi. Takový začmoudlý chlap, něčím řízlý, střední postavy. Opět se ptal na mužíka a když jsem se ptala co chce, neodpověděl. Pak přišla mužikovi poštou kreditka. Když jsem se ho na to ptala, řekl, že má nějaké dluhy, že to jednou přepískl s ruletou. Ale že chce taky domů koupit televizi. No spustila jsem na něj, jak si to jako představuje, takhle že žít nebudeme, ať prodá byt a vyplatí mi půlku, protože jsme ho spláceli společně a že se tedy zařídíme každý po svém. Sypal si popel na hlavu, že už to tak nebude, že si najde ještě nějakou práci aby sehnal peníze, že omezí kouření, dá mi kartu a na účet budu chodit vybírat jedině já ...