Ještě něco málo k mým deníčkům. Jak už jsem psala, teď to soužití s tím mým docela jde, ale nenamlouvám si, že by se to nemohlo změnit. Snažím se to brát sportovně. Teď je docela dobře, tak se snažím nemyslet na to, že by to tak nemuselo být pořád. Ona je to taky asi v genech. Jeho otec byl totiž něco podobného. Tchýně byla o deset let mladší než tchán a měli spolu šest dětí. Tchán jezdil po montážích a tchýně bydlela s dětmi u rodičů,stavěli domeček, co stavěli, stavěla ho ona se zedníkem. Tchán byl na montážích, protože na Slovensku nebyla práce. No a z útržků jejího vyprávění tchán jeden čas přestal jezdit domů, no a někdo  tchýni řekl, že ona se tam dře na baráku, zatímco tchán  má nějakou babu. Jela tam za ním a dala mu nůž na krk, ať se okamžitě vrátí domů, jinak že mu tam přiveze děti a nechá je tam, ať se o ně stará. Sebral se a jel s ní domů a našel si práci v blízkém městečku. No a tak byl nějakou dobu klid. Sem tam pitky, ale ženským dal nějakou dobu pokoj. No a v šedesáti letech začal zase jančit, byl v lázních a našel si tam nějakou moravandu - rozvedenou a podstatně mladší. Tahala z něj peníze, to je jasný. Na co jinýho by ho tak asi měla. Sestra toho mýho je provdaná na moravě za mojeho bratrance a tak tchán tehdy řekl tchýni, že pojede na Silvestra se podívat k ní. Přijel tam, byl s nimi na Silvestra ve sklepě a najednou zmizel. Všichni ho hledali, chodili kolem rybníka a píchali palicemi do ledu, jestli se tam neutopil, dcera plakala celá vynervovaná, měla za měsíc rodit a tchán přijel ráno prvním vlakem - vysmátej. Že slavil Silvestra v sousedním městečku v jednom hotelu. To žila ještě moje babička a bydlela s nimi v baráku na vejminku. Pro takové věci neměla pochopení a tak se do něj pustila, jestli se nestydí, starý chlap a lítat za ženskými a dělat dceři starosti před porodem. To všechno přešel, ale nemohl jí zkousnout, že řekla že je starý chlap. Začal křičet, že on není starý chlap a že může mít ještě mladé ženské a ona že je stará čarodějnice. Babička se stáhla do vejminku a od té doby ho neměla ráda. Pak v létě vybral peníze z vkladní knížky a odjel s kamarádem /prý s kamarádem/ do Bulharska na rekreaci. Byli jsme tam právě s dcerkama na dovolené a tchýně říkala, že takhle nemůže dál žít, že půjde k rodičům do domečku, že se chce s tchánem rozvést a dům se prodá. Řekla o tom dětem, mužův bratr mu domlouval a chytli se kvůli tomu pod krkem, prostě v té době s tchánem nebyla řeč a s tchýní nemluvil. Jenže do toho zasáhla nemoc. Tchán musel na operaci, zjistili mu rakovinu, ani ho neoperovali, jenom otevřeli a zašili a za půl roku zemřel. Celou dobu s tchýní nepromluvil, i když už mu bylo jasné, jak to dopadne. Žádná omluva,usmíření. Jenom ležel v posteli a hůlkou bušil do země. Tak byl tvrdohlavý. Jednou jsem se o tom bavila s mojí dobrou kamarádkou a tak jsem jí to říkala a povídám, že na stará kolena tak zblbnul a ona řekla: Nezblbnul až na stará kolena, to bylo vždycky v něm jako v koze. Tak nevím proč jako v koze. Musím se jí na to někdy zeptat, co tím mínila.