Děda měl dva kamarády, byli to taky vedoucí oddělení z továrny, no a taky si rádi přihnuli. Dali si přezdívky. Děda byl Jefremenko a ti dva byli Čičikov aTymošenko. Jednou k nám zašel v sobotu po obědě Čičikov, přinesl nějakou lahvinku, že má narozeniny a nemá si s kým přiťuknout. Tak ji s dědou vypili, pak děda vytáhl slivovici z Moravy, ale moc nepil, šetřil si ji. Jenže Čičikovi táhlo a pil, až se podíval na dno. No a měl ji jak z praku, s dědou chtěl zápasit, že porovnají síly a když šel děda na záchod, tak se vrhal na babi, chtěl ji líbat a říkal jí Andělo. /Babi je Dráža/. Pak vyprávěl naší babi, jak pochází z Vrcova, tam že mají velký rybník a on že ho přeplaval. Babi na to - no to jste musel být dobrý plavec a on odpověděl, že tam žádná voda nebyla. Prostě delírium tremens. Večer měli jít naši na ples a děda tam měl dělat pořadatele, ale byl jednak trochu v delíriu a jednak tak dolámanej od zápasu s Čičikovem, že nešel nikam a poslal babi, ať ho tam omluví. Babi pak potkala paní Čičikovou a ta jí říkala, že když muž přišel domů, chopil se hrnce se sádlem, které vypekla z kachny a všechno vypil. Druhý den pak nevěděl, jestli má strčit do mušle hlavu, nebo zadnici. No vyčistil se prý perfektně a sváděl to na dědu, ten že za to může, že se on tak zrumploval a že se mu pomstí. Jak řekl, tak učinil. Jednou když šel děda kolem jejich domu, tak ho Čičikov zavolal, že má myslivce, ať děda zajde na štamprličku. Děda se nenechal dvakrát přemlouvat. Bylo to v zimě, tak proč si nedat něco hřejivého. Popíjeli, ťukali, Čičikov dědovi svižně nalejval, až děda úplně ztuhnul a nemohl se postavit na nohy. No a tenhle dobrák si půjčil od souseda sáňky s opěradlem, dědu tam naložili, přikryli dekou a táhli se sousedem přes celou ves k nám domů. Zastavili před chaloupkou a volali na babi. Babi vylítla, co že se stalo, myslela, že si děda třeba zlomil nohu, ale když se ozval, tak poznala jak se věci mají, vrhla se na sáňky a začala do dědy bušit no a dobráci kolegové raději vzali nohy na ramena. Babi dědu ze sáňěk vytáhla, dorvala do kuchyně no a tam tradičně dostal naklepáno smetáčkem. Druhý den jsem musela já odvézt vrátit sáňky. Vrátila jsem je a poděkovala. Na Čičikově tváři se objevil potměšilý úsměv a řekl: Pozdravuj tatínka a ať se zase někdy zastaví. Ti dva toho spolu něco vypili.