Ilustrační foto

     Ještě se na chviličku vrátím k tomu rybaření. V zimě si dcerky přítel koupil člun, taky nafukovací ale na motorek, nafoukl ho cvičně  doma a byl toho zázraku plný děcák, no a nechal ho nafouknutý dlouho, aby viděl, jestli neuniká. Ta sranda stála přes deset tisíc. V létě k nám opět přijeli, zase dvěma autama a jedno plné rybářské výbavy. Zase velké vybalování a nošení kbelíků do chaloupky i do kůlny. Tentokrát tam byly i dva plechové kbelíky a v nich hořčičné semínko. Měli se tam zastavit i rodiče budoucího zeťáka, protože jeli tím směrem na rekreaci Druhý den začal zeťák zase s přípravou na rybaření. Vynosil kbelíky s krmením pro rybky a namočil v kýblu hořčičné semínko. Pak odjel k jezeru, nafoukal ten obří člun, zamontoval tam motorek, naložil ty ňamky pro ryby a vyjel na jezero krmit. Člun dojel kus od břehu a motor chcípl. Tak rybky nakrmil, měl sebou i vesla a dovesloval ke břehu. Přijel domů a že prý si zapomněl doma to nejlepší bojlís, co si na chytání rybek koupil a bez toho to nemá cenu. Telefonoval rodičům, aby mu ho přivezli. Tak přivezli ten zázrak o kterém říkal, že až to dá rybám tak se z toho pos.rou blahem. Vyjel k jezeru, zase nafoukal ten obří člun a dopádloval na určená místa, nasypal do vody to kouzelné bojlís a vrátil se za námi, že tam pojede další den. Jenže další den ho trošku škrábalo v krku. Je velký bolestínek, tak se muselo hned jet do lékárny pro medikamenty, skoro se tam chytl s lékárníkem protože jeho chorobu nebral příliš vážně, přijel domů a zalehl s knihou do postýlky v podkroví. Celý den ležel, četl a užíval medicínky. Večer vstal, šli s dcerkou do hospůdky na grog a zase ležet a mě průběžně informoval o průběhu choroby. Jak to trochu ustupuje, ale na polknutí je to ještě citlivé, že se mu zdá, že má hlas trochu zastřený, ale jenom po ránu ...atd. Na ryby už se ani nedostal. Tak velká příprava a nakonec z toho ani nic nebylo. Má kamaráda, starého mládence Oldu a s tím jezdí v létě na týden na ryby k jednomu rybníku, kde jsou jenom sportovní rybáři a ryby obrovské a přestárlé, břicha tahají po dně rybníka. Tam je chytají, pouštějí, vyfotí se s nimi a jedou domů. Říkala dcerka, že je jednou poslouchala, jak se spolu bavili, když přijeli z ryb. Olda prý říkal, že jejich zásadní chyba je, že u toho kecají a ryby že jsou chytrý a slyší je a pak neberou. Že budou muset nahodit pruty a jít se schovat do lesa a hlídat, aby jim pruty nikdo neukradl a když zaberou, tak rychle přiběhnout. A to že ještě v maskáčovém oblečení, aby je neviděly. No a zeťák že si z Oldy dělal legraci, že mu to rybaření tolik nejde a Olda  si našel nějaké příručky na internetu, dělá si z toho poznámky do příručního bloku a od té doby je prý lepší. Tak taková je to věda, to sportovní rybaření.

     Mějte hezký večer.