Ilustrační foto

     Vedle naší chaloupky na Šumavě stojí ještě jedna chaloupka, Tam bydleli starší manželé - Pepa s Ančou.Byli bezdětní,tak si mě oblíbili Byli to bezva lidi, trošku svérázní a trošku srandovní, ale nikdy nepomlouvali a když mohli, pomohli. Většinou mě hlídali, když šli naši na ples nebo zábavu. Spala jsem u nich a z té doby si pamatuji, že měli proužkované peřiny. Spala jsem s nimi v ložnici a oni oba spali v bílých nočních košilích, každý měl pod svojí postelí bílý porcelánový nočník. Já jsem  ležela na divanu, který byl před manželskými postelemi. Chodila jsem spát první a pak šli oni. Já jsem se zakryla až po oči a čekala až přijdou, a když se mě ptala paní Anička, jestli už spím, tak jsem neodpovídala. Bála jsem se jich, když se oblékli do těch bílých košilí a vyndali si zuby. Připadali mi strašidelní. Přistoupili k postelím, vyčůrali se každý na svůj nočník, zalezli do postele, dali si pusu a zhasli lampičku. Jinak jsem je ale milovala a chodila jsem k nim moc ráda. Oni se mnou hráli člověče  nezlob se a paní Anička mi vždycky ze svých návštěv u příbuzných v krajském městě přivezla koňský buřt a já si na něm pochutnávala. Nedala jsem na ně dopustit a naši o nich nesměli nic špatného říct, jinak bych jim to řekla. To už jsem tady jednou asi psala, jak naši měli jít na ples a paní Anička k nám měla přijít spát se mnou a bratrancem, no a nějak se zdržela. Naše babi už byla nervózní a řekla, že jí paní Anička leze na nervy. No a jen vešla, tak já jsem na uvítanou řekla: Maminka říkala, že jí lezete na nervy. Babi pravila co že to říkám, že to není pravda, vzala mě do náručí a nesla do ložnice do postele, ale já jsem celou cestu křičela, že je to pravda a že to říkala. Děti ještě neumí lhát. Babi říkala, že z plesu nic neměla, že musela pořád přemýšlet, co jí tam ještě napovídám. Asi to nebylo už nic tak strašného, protože dobré sousedské vztahy to neohrozilo. Tak zase příště.

     Mějte hezký den.