Jak už jsem psala, paní Anička mě hlídala buď u nás, nebo u nich, Jednou, bylo to na Josefa, chtěli jít naši na Josefovskou zábavu a tak babi na zahradě volala na paní Aničku, jestli by nepřišla pohlídat a ona přistoupila k plotu a potichu babi sdělila, že dnes nemůže, že když je Josefa, tak budou mít s Pepou večer vocáskovej večírek. Babi na ni koukala vyjeveně a doma horlila, že takoví starci by si to už taky mohli odpustit, no měla zkrátka vztek, že nemohli jít na zábavu. Pepa byl asi ještě výkonný stařík. V neděli vždycky chodili ti dva na procházky lesem a když bylo hezky, tak jednou z Aničky vypadlo, že na Pepu to v lese vždycky přijde a ona že mu tam musí být po vůli. Narazit na procházce na takové staříky v přírodě, asi by člověk nevěřil vlastním očím. Ona byla hodná a mírná ženská, ale on byl trochu rapl. Musela s ním vždycky řezat dříví a když už nechtěla, že jí bolí záda, tak se rozzuřil a  řval na ní že je ku.rva lenivá, že to bylo slyšet až k nám. To si pak k nám paní Anička přišla postěžovat a poplakat. Ale jinak nedala na Pepu dopustit. Anička chtěla být za dámu, ale duše prostá, tak v zimě nosila klobouk a na něm šátek, aby jí nenastydly uši. No a dědův kamarád Čičikov /už jsem o něm jednou psala/ jí poslal dopis poštou, že ředitel továrny si jí vybral, že mu bude dělat sekretářku, a že se má dostavit za čtrnáct dní na pohovor na kádrovku. Babi k nim pro něco šla a přišla domů celá vyjevená. Pepa prý s Aničkou procvičuje pravopis a dává jí diktáty, protože Anička bude dělat sekretářku. Děda si jenom významně poklepal na čelo a řekl: "to je ale vůl". No a babi jako že kdo a z dědy vypadlo, že jí Čičikov říká sekretářka a že je to určitě jeho blbej nápad. Druhý den na něj v továrně vlítnul a on se smál jako blázen, jaká že to bude bžunda, až se to strašidlo požene na kádrovku. Děda tomu ale zabránil a v práci Aničce nějak šetrně sdělil, že došlo k omylu. Byla nějakou chvilku trochu zdrženlivá, asi jí došlo, že si z ní někdo trochu vystřelil.