Ilustrační foto

     No a teď se konečně dostanu k tomu, proč jsem psala o těchhle lidičkách. Vzpoměla jsem si na jednu příhodu, která je spjata s horkým létem. Bylo horké léto, slunce pálilo a babi zašla k sousedům - Aničce a Pepovi a co nevidí. Anička vařila v plavkách. Babi koukala asi divně, ale Anička jí hned vysvětlila, že tělo se taky má čas od času vyvětrat a jak je to fajn. Pepa seděl u stolu, taky mu vykukovaly holý brka, no a pak se zvedl a Anička na něj začala nějak nápadně mrkat a koukala jedním směrem. Babi se tam podívala taky a co nevidí, Pepa měl na sobě taky plavky, ale právě na pindíkovi měl trochu větší dírku. Asi mu plavky  trošku navštívili moli. Babi prý zrudla a najednou musela rychle domů. Přišla domů, říkala to dědovi, celá pohoršená, no a děda se smál a říkal něco v tom smyslu, že aspoň se podívala na pořádnýho ptáka a babi se vztekala, že na něj není zvědavá. No a čím víc se babi vzteklila, tím víc se děda smál. A právě na tuhle příhodu jsem si vzpomněla díky tomu dnešnímu vedru a takhle jsem se rozepsala.

     Pepa byl asi o deset let starší než Anička a tak se stalo, že odešel na onen svět a Anička zůstala na chaloupce sama. Chodila k nám každý den, seděla na gauči v kuchyni, trochu pospávala a trochu poplakávala že pohádka skončila, až se jednou rozhodla, že chaloupku prodá a půjde bydlet k sestrám do krajského města. Jak řekla, tak udělala a my jsme dostali nové sousedy. S těmi už ty sousedské vztahy tak dobré nebyly, někdy to i hodně zaskřípalo, a tak děda vždycky vzpomínal na Aničku s Pepou, že to byli zlatí sousedi.

       Mějte hezký večer