Ilustrační foto

A tak se novomanželé Josef a Maruška odstěhovali do nedalekého městečka do třípokojového bytu v paneláku. Josef dostal od rodičů novou ložnici, Maruška obývák, no a v děcáku měli zatím jen koberec a na okně záclonu. Společné soužití novomanželů začalo trošku skřípat. Můj bratranec je totiž chorobný puntičkář a totéž vyžadoval po Marušce. Ona v té době pracovala na dráze jako výhybkářka, takže dvanáctky denní a noční, v práci se nezastavila, a tak nebylo divu, že když přišla domů po šichtě, neskočila hned na úklid. Jenže Josef to tam chtěl mít pěkné, každý den se muselo luxovat, vytírat, utírat prach atd. Žádné neumyté nádobí nesmělo být ve dřezu, žádný svetřík či kalhoty nesměly být pohozeny přes židli, na stole nesměl být žádný drobeček a na lince žádný otisk prstů, žádné kopy nevypraného nebo nevyžehleného prádla, jinak nastal křik. Maruška na to nebyla zvyklá a také se jí sem tam nechtělo, a tak hádky byly stále častější. Jednou k nim zašla moje babička, když byla v městečku u doktora a přichomejtla se k hádce. Byla u nich i Marušky matka. Josef vyváděl, že Maruška je špindíra, že má plný koš nevypraného prádla, které je už plesnivé, atd. Její matka do toho zasáhla, co že by chtěl, byt že je koupený a napsaný na Marušku a jestli se mu to nelíbí, ať se odstěhuje zpátky domů. To zase nemohla vydýchat babička a řekla její matce, co ho vyhazuje, že do té svatby ho stejně nahnala ona, že Josef se ani ženit nechtěl. No a pak řekla: Joško, zabal se a pojď domů, však máš kam jít. Josef ale nakonec nešel a všichni trošku vychladli. Marušky matka jim koupila automatickou pračku, aby Maruška stíhala a byl zase chvíli klid, ale taková ta zamilovanost už tam nebyla. Od příbuzných i známých padaly dotazy, zda nebudou chovat a jim to začalo být nepříjemné protože miminko si dávalo načas. Když jsem k nim přijela a povídala si s Maruškou, tak si mi někdy vylila srdíčko, že Josef si občas umí s kamarády povyrazit. No ale na jeho obhajobu pronesla, že tak šikovné ruce jako on má málokdo. To byla pravda, na co sáhl, to uměl. No a teď můj pohled na věc. Josef - jak jsem už zmínila, chorobný puntičkář, ohromně šikovný na každou práci, pohledný a společenský, dalo se s ním popovídat, pobavit. Maruška - vysoká, štíhlá, výrazná tmavovláska s nápadnýma očima, hezká žena. Musím říct, že i moc hodná, ale po hodině si s ní člověk neměl co říct. Žádný přehled, žádné zájmy, jediný zájem byla paráda, šaty, boty šminky. Neměli děti, mohli chodit do společnosti, ale Josef ji nikam moc brát nechtěl, protože když on se začal ve společnost bavit, ona to nesnášela a většinou ho začala shazovat. Ve společnosti se většinou něco popíjelo a Maruška říkala, že nesnáší ožralce a stále ho před ostatními okřikovala, když se chtěl napít. A tak se Josef šel pobavit nejraději sám. Už to zase vypadalo téměř na rozchod, ale nemělo to tak být. Maruška hodně zhubla a všichni si mysleli, že se trápí. Pak se přihlásily ranní nevolnosti a bylo to tady. Maruška čekala miminko.

Mějte hezký večer.

Líba