Ilustrační foto

Včera večer jsem seděla v děcáku u počítače, babi v kuchyni u televize, mužík šel na jedno a Čenda spal v pelíšku u mých nohou a najednou se ozvala v našem bytě rána, jako když něco těžkého spadne na podlahu. Babi nic neslyšela, protože jí řve televize, ale Čenda vyskočil a začal štěkat. Já jsem vyskočila taky, šla jsem do haly, tam vše na svém místě, pak do obýváku, tam jsem taky neviděla nic mimořádného, nahlídla jsem do kuchyně, do koupelny i na WC a nikde nic. No a tak jsem šla zpět k počítači a klidně si tady četla. Pak jsem se šla vykoupat a do ložnice pro pyžamo, no a tam jsem viděla tu zkázu. Květináč s takovou vysokou kytkou spadl ze skříňky na zem. Všude vysypaná hlína a kytka polámaná. Nevím, jak se ta kytka jmenuje. Vypadá tak trochu kaktusovitě, ale jsou to jen takové dlouhé tyče, nikdy nekvete, jen na koncích těch tyčí vyrostou vždy takové malé lupínky. Na těch tyčích má i bodlinky. Tyče jsou buď placaté, nebo trojhranné. No a když se zlomí, tak z ní vytéká bílá šťáva. Nadávala jsem, ale bylo mi to houby platné, musela jsem to odklidit. Tak jsem tyče ustřihla na přijatelnou velikost a dala do vázy, zatím. Šťáva, která z nich vytékala, byla lepivá, všude binec a do toho se mi motal pod nohama Čenda. Když jsem to konečně odklidila, tak přišel mužík, vzal Čendu ven vyčůrat a šlo se spát. Ráno jsem vstala, šla se do koupelny umýt a když jsem koukla do zrcadla, zhrozila jsem se. Přes celou pravou tvář mám rudé fleky. Nejdříve jsem si myslela, jestli to není pásový opar, bývá prý i na obličeji, ale pak jsem si všimla, že mám dva fleky i na prstech pravé ruky. A tak nevím, jestli to není od té kytky. Od té šťávy, co z ní vytékala jsem měla umazané ruce, tak jestli jsem si nesahala na obličej a nějak mě to nepodráždilo. Ten můj dobrák se mi směje, že vypadám jak po zásahu chemické bojové zbraně. Pořád jsem řešila pupínek na nose, že se mi nechce zahojit a teď taková prašivina. To zas bude doba, než mi to sleze.

Mějte hezký večer.

Líba