Ilustrační foto

Tak si ještě zavzpomínám na druhého bratrance, Josefova bratra, Jmenuje se Mirek a je o tři roky mladší než já. Josef je o tři roky starší než já, takže mezi bratry je rozdíl šesti let. S tímhle bratrancem jsme si byli jako děti tak nějak blíž, protože pro Josefa to byl urýpanec, kamarádil se svými vrstevníky a já jsem zase pro něj byla baba a s babů kamarádit byla navenek skoro hamba. Doma jsme samozřejmě byli kámoši všichni, ale venku to bylo jinak. Ale mladší bratranec byl pyšný, že s ním kamarádím i venku, protože jsem byla starší a tak mu bylo jedno, že jsem baba. Tak na Moravě říkali kluci holkám.  A tak jsme prázdniny trávili většinou spolu a Josef se svými spolužáky. Měli jsme v jejich vsi v ulici takovou partičku dětí, se kterými jsme si hráli, když byla babička doma. Babička dopoledne většinou vařila a odpoledne vzala káru a šla na jejich pole a do vinohradu a my dva šli sní. Babičce se tenkrát říkalo stařenka a zkráceně stařa. Budu tak o ní psát, protože jsem na to oslovení zvyklá. Stařa si tam dělala všelijakou práci, například sklízela fazole nebo makovice - vytrhávala je ze země, svazovala a nakládala na káru. Kára se říkalo dvoukoláku. My jsme si zatím hráli v cihlové boudě na nářadí, nebo jsme si vylezli na meruňku, která rostla hned u boudy, seděli ve větvích a jedli meruňky. Když byla kára plná, tak jsme se všichni odebrali k domovu. Vytloukat mák z makovic byla naše práce. Seděli jsme vždycky v kůlně - říkalo se jí šopa, takže v šopě na starých židličkách u velké plechové vany, odřezávali vršky z makovic a vytloukali z nich mák do vany. No a samozřejmě taky ujídali, vždycky jsme si hráli že makovice jsou jako poháry a v nich víno, ťukli jsme si s nimi a obrátili obsah do pusy. Stařa nám vždycky říkala, abysme to nejedli, že nás bude bolet břicho. Ten čerstvý mák byl tak dobrý. Jenže jednou jsme ťukali nějak víc a mě to nesedlo a dostala jsem velký břichabol, tak jsem se schovala v šopě za sud a skrčená jsem tam brečela. Bratranec Mirek to šel říct strýci a ten mě přišel odtud vytáhnout, ani jsem se nemohla narovnat. Pak mi ty bolesti povolily a příště už jsem na máku tolik nehodovala. Pak strýc přivezl nějaké staré cihly na postavení lepší kadibudky, a my jsme je oklepávali od staré malty, no a teta nám za to vždycky přinesla z konzumu něco dobrého na zub. Také jsme se někdy chodili koupat za humna do rybníka. Rybník je nadnesený název, vlastně to byl jen malinkatý rybníček a voda v něm doslova jako kafe, teplá a hnědá, ale nám to nevadilo. Koupali jsme se tam všichni. Vedle rybníka byla navezená hromada kamení, tak když jsme se vykoupali, tak jsme vylezli na tu hromadu a vyhřívali se tam. Když jsme oschli, tak jsme vyrazili rovnou na pole s paradajkama /rajčaty/, bylo kousek odtud, trhali jsme je a rovnou jedli a pak jsme šli domů. Doma v zahradě měla babička také paradajky, ale na ty jsme si ani nevzpomněli. Kradené bly lepší. Takhle jsme chodili s tou naší partičkou dětí z ulice někdy krást. Doma to nesměli vědět, protože jsme to měli zakázáno. Tak zase příště zavzpomínám.

Dobrou noc.

Líba