Ilustrační foto

Třetího února bylo mému vnoučkovi Petíkovi pět let. Jak to uteklo. Pamatuji si na den kdy se narodil, jako by to bylo včera. Mladí bydlí od nás docela daleko, tak se nevídáme tak často. Byla jsem u nich tenkrát v lednu, abych dcerce pomohla s přípravou na přichod miminka. Babi, mužík a nemocný pes zůstali doma. Tak jsme s dcerkou ještě nakoupily, co bylo třeba, vyžehlila jsem prádlo a tak různě a odjela domů. Doma se stále řešil nemocný pes, návštěvy na veterině, rozbor z krve a do toho se čekala radostná událost. Měla jsem přijít na veterinu pro výsledky z rozboru, pes ležel na pelíšku a vypadalo to, že se odebere do psího nebe. Bylo ráno, já jsem se oblékala a do toho zazvonil telefon. Zvedla jsem ho, z telefonu se ozval hlas Jarušky - tchýně mojí dcerky a oznámil mi, že se nám narodil vnouček Petík a že si s mužem nalili frťana na jeho zdraví. Pocítila jsem obrovskou radost a řekla jsem to babi a mužíkovi. Nic jsme zrovínka doma neměli, tak jsme si nemohli nalít. Pak jsem spěchala na veterinu pro ty výsledky, no a tam mi řekli, že pes má pravděpodobně nádor a dali mi pro něj kortikoidy. Že se budou snažit oddálit to nejhorší. Odcházela jsem se smíšenými pocity. Na jedné straně radost a na druhé smutek. Šla jsem rovnou z veteriny do samoobsluhy a nakoupila věci potřebné a také citronový fernet. Přišla jsem domů a už tam seděla i starší dcerka, bylo to v sobotu a že nám přišla sdělit tu novinu, kterou jsme už věděli. Tak jsme otevřeli láhev fernetu a přiťukli si na zdraví Petíka. No a pak se ptali, jak to vypadá se psem a já jsem se rozplakala. Pejskovi bylo tenkrát pět let, byl to výmarský ohař. Léky mu zabraly a žil tady s námi ještě čtyři roky. Letos na jaře odešel navždy. No ale nechci psát o pejskovi, ale o tom, co se dělo kolem narození Petíka. Můj zeť jako správný otec byl u porodu. Porod proběhl vcelku normálně, ani netrval nějak extrémně dlouho. Po půlnoci odjeli s dcerkou do porodnice a v půl šesté ráno byl Petík na světě. Zeť odešel domů a zašel ke kamarádovi, aby mu zvěstoval tu novinu a hned se domluvili, že to večer zapijí. Zeť se musel jít domů trochu vyspat. Večer vyrazil ke kamarádovi, popíjeli doma, no a když už se pořádně rozjeli, tak přišel nápad, že půjdou do baru. V baru se do někoho navezli a dostali od nějakých siláků nakládačku. Kamarádova manželka pro ně přijela a zetě odvezla rovnou na chirurgii, protože tam bylo třeba trošku štupovat. V nemocnici si ho nechali do rána a ještě příští den na pozorování. A tak dcerka ležela v jednom pavilonu a zeť v druhém a viděli na sebe z oken. Když ho propustili, šel rovnou za dcerkou a Petíkem na návštěvu. Byl tam právě jeho bratr s přítelkyní, měli u sebe fotoaparát a tak rodinku vyfotili. Zeť je na fotce s pěkným monoklem a na temeni hlavy má jizvu dodnes. Ještě že to dopadlo takhle, mohlo to dopadnout i hůř. Takže příchod potomka na svět je nebezpečný nejen pro ženu, ale i pro muže.

Mějte hezkou neděli.

Líba