Tak to byl můj táta.za to jsem ho obdivovala jak si uměl se vším poradit a když bylo potřeba tak udělat.Jak jsme chodili na ty březové proutky tak na saních se to blbě vozilo protože se hodně bořily do sněhu a táta si vymyslel a udělal sáně z lyží byly o trochu větší i těžší ale klouzaly po povrchu a tím se nám lehčeji táhly.Venku byl sníh a podle předpovědi měl ještě padat a táta potřeboval proutky tak jsme vyrazili a kráčeli do lesa nové sáně jsme táhli za sebou a na nich jsme měli proviant a deky.V lese to probíhalo jako vždy táta stříhal a řezal a já sbírala na otýpky.Najednou táta zpozorněl nechal řezání honem svázal otýpky naložil je na saně a pobízel mě k odchodu nerozuměla jsem proč.Ale místo abychom šli domů tak jsme šli hloub do lesa.Tam jsem to teprve slyšela hučel vítr a udělala se tma a my stále šli až ke skalám bylo to docela do kopce tak jsme oba byli mokří od potu u skály táta zastavil přehodil přes nás oba deky a sedli jsme si na otýpky a čekali, po chvilce začal padat sníh ale ten vítr to ještě zhušťoval že nebylo vidět ani na tři kroky ,my jsme před tím nejhorším byli kryti skálou a kolem nás se stromy prohýbaly občas někde praskla větev nebo i celý  strom a s rachotem padal k zemi ,Stále byla skoro tma a táta se rozhodl že to bude na delší dobu tak že rozdělá oheň.Poodešel a sbíral větvičky a když mi zmizel z očí tak jsem se bála aby mě našel,ale kdepak táta co chvíli na mě zavolal abych se nebála že jak přijde tak si uvaříme čaj.Trvalo to asi pár minut než se vrátila ale mě se to zdálo jako věčnost.Konečně jsme zase byli spolu rozdělal oheň a hned mě přitom učil jak ho zapálit když je všude mokro a kde posbírat dříví,vlastně mě při každé příležitosti předával své vědomosti a tak mě stále učil něčemu novému, to byl můj táta na kterého stále s láskou vzpomínám a kolikrát jsem ho postrádala pa bábinka