Hovňouskové

Když jsem byla malá tak jak už jsem psala stále jsem se pohybovala okolo táty,jednou táta dělal pařník, nebyl veliký asi tak metr na dva.Když ho měl vyhloubený a ohraničený prknama ,připravil si stará okna na zakrytí a nám s bráškou dal lopatky takové ty ke kamnům březové koště a vozíček\ to byla zmenšenina vozu za koně\ a poslal nás sbírat koňské koblihy na cestě.Tenkrát bylo na vesnici koní dost a tak nám to netrvalo dlouho a měli jsme vozík plný.Jenže to ještě nestačilo a tak jsme to opakovali tak dlouho dokud nebyl táta spokojený.Co nám to přineslo? Děti na nás začali pokřikovat hovňouskové , nás to zarazilo a bráška vzal koblihy a začal je po nich házet,nakonec z toho byla bitva jako ze světové války a my jsme museli sbírat znovu.Protože už jsme byli tak špinaví že jsme je sbírali rukama.Kde všude jsme ty koblihy měli to vám ani nemusím popisovat.Mamka jen sepla ruce a rozkázala venku svléknout do naha a teprve potom rovnou do vany a vykoupat.Když jsme už zase vypadali jako děti tak jsme žalovali že nám děti nadávají.Táta se usmál a říkal že si z toho nemáme nic dělat že budeme mít z pařníku krásnou dobrou zeleninu a pak se můžeme zase smát my jim.Měl pravdu měli jsme brzy krásné ředkvičky mrkev kedlubny a taky okurky.Později když už měl děda koně tak už jsme nemuseli sbírat už jsme jich měli dost a každý rok pěkně čerstvé pa bábinka