Vášeň.Mou obrovskou vášní jest sběratelství.Sbírám prakticky vše,co mi přijde pod ruku.Od diapozitivů z nudistických pláží,přes fotodokumentaci nadpřirozených bytostí,až ke starožitnostem.Onehdy jsem se v sobotním tisku Průboje pídila v rubrice :"koupě,prodej",po nějaké interesantní věcičce, a narazila jsem na německé,vyřezávané hodiny z konce 18tého století.Bohužel,majitel této vzácnosti sídlí až v Praze Bohnicích,takže coby vesnická buranka jsem sbalila svůj kufříkový pancéřový trezor,a vydala jsem se na cestu.Po 5ti hodinovém bloudění matičkou měst jsem se po čtyřech doplazila ke skanzenu s vizitkou:"René Králíček."Otevřel mi starší,cca 85ti letý,decentní,seriozní pán v maskáčích,kanandách a s mačetou v ruce.Hrozně jsem se polekala a vykřikla:"tfůůůj,tajbl,mě snad vomejou!"A to už mě pan Králíček odtáhl na rozvrzanou židli do kuchyně,a skutečně mě začal omývat mokrým,a poněkud páchnoucím,letitým hadrem.Když jsem se z toho šoku trošku vzpamatovala,rozhlédla jsem se,a můj zrak ulpěl na staré kredenci,rozvrzaném stole,a prkenné podlaze."Promiňte,to bude asi nějaký omyl,"řekla jsem,a jala se k odchodu.Ale pan Králíček mne ujistil,že jsem opravdu na správné adrese,ale,že prý čekal posudkovou komisi z ústavu choromyslných,aby mu konečně po 30ti letém léčení po těchto ústavech přiklepli toliko vysnívaný důchod k přežití na dalších 85let.Odstranil oprýskanou kredenc,za kterou se skrývaly dveře,a uvedl mne do pokoje.Dlouho jsem se nemohla vynadívat na tu krásu.Skoro jako v Ermitáži,Louvru,nebo přinejmenšímv obchodě se starožitnostmi.Na stěnách visely originál obrazy Muchy,Zrzavého,Picasa,Leonarda Da Vinciho,Míšeňský porcelán,křišťálové sklo,hudební nástroje,komody,aj.Požádala jsem starého veksláka Králíčka o pohár Šaratice na zahřátí,ale postavil na rokokový stolek láhev banánového Bolsu,abych se prý napila na naši sladkou vášeň.Ihned jsem zaplatila,ukryla ty nejdražší hodiny v mém životě do pancéřového kufříku,a zvesela chtěla dopít tu poslední kapku toho božského nápoje,to už ale nade mnou stál ten superman pražského podsvětí s mačetou v ruce,takže na nádraží jsem se dostala ani nevím jak.Doma jsem tu vzácnost postavila na noční stolek,a radovala se z výhodné koupě,pomocí lupy zkoumala jsem kousek po kousku.Pojednou však z jednoho rohu vylezl vypasený červotoč,a začal na mě vyplazovat jazyk.Ještě jsem se z toho nestačila probrat,a zazvonil zvonek.Navštívila mne má dlouholetá přítelkyně Saxana,shodou okolností také vášnivá sběratelka starožitností.Další sled událostí měl rychlý a účelný spád.Saxana odcházela s nevídanou radostí a s hodinami v tašce.Veksláci jsou proti mně úplní břídilové,zpeněžila jsem ten vzácný kus za 4x tolik,než jsem za něj zaplatila.V sobotu u kávy jsem se opět pídila v rubrice:"koupě,prodej",a mezi prvními zářil inzerát:"Prodám německé,vzácné,vyřezávané hodiny z konce 18tého století.Zn.dědictví po babičce,spěchá!"