Ilustrační foto

Když se tak zamyslím milé dámy nad tím,jak si tady a teď píšeme o všech našich starostech a strastech každodenního bytí,přiznám se,občas mně zůstává rozum stát......Co všechno se odehrává v našich srdcích i duších,co nás trápí,co všechno jsme schopny udělat pro to,abychom byly vyslyšeny,pro to,aby se nám ulevilo....Je to cosi jako naše třináctá komnata,která je otevřená pro stovky dalších bytostí,je to v tom skryt náš obraz,náš splín,a naše ego.....Píšeme sem tak důležité a privátní záležitosti,které nejsme schopny někdy říci i těm našim nejbližším.....Cítíme se osamělé v tom dnešním uspěchaném a chaotickém "blázinci",ach,jak smutné,smutné proto,že tato komunikace je pouze nonverbální,ale přece jen jeeee.....Ať už je nám ...náct či ..sát,a přece si rozumíme,ty mladší pochytávají a sbírají moudra od těch starších,a ty starší zase naopak,ovšem nikoli moudra,ale jakýsi trend dnešního a zapeklitého žití.....Jsou zde dámy,které nám vyprávějí o svých kulinářských uměních,o tom,kde byly na výletě,či dovolené,o tom,jaké mají zlobivé či nezlobivé rodinky,jak je deptají či nedeptají manželé,o tom,jak a co vyřizují na úřadech,jak jsou nezaměstnané,znuděné,či naopak,zaneprázdněné,že mají plnou hlavu zahradního ovoce a zeleniny,o tom,jak se budou večer dívat na krásný film,o tom,jak si užily dnešní večeři v restauraci,o tom,že nemají permanentně co na sebe,jelikož přibraly,a jaká je nejlepší dieta,o tom,že musí akutně k lékaři,a mají strach,o tom,kde a komu byly na pohřbu a potažmo na svatbě,o tom,co mají rády či nerady za sport,o tom,že existují Andělé,kteří nás chrání,o finančních krizích,o starostech v zaměstnání,o narození prvních potomků a vnuků,o tom,co kartářky a jasnovidci radí,........Na co jsem ještě zapomněla,milý deníčku???..........Áááách,jo,ta nesnesitelná lehkost bytíííí..........