Děvčata,chcípla mně květinka,jelikož jsem byla na dovolené,a terazky nevím,jak ji obnovit.Moc děkuji za rady a pomoc.MVR.
Pán Bůh existuje???
Ilustrační foto
- Tak,to je otázka,na kterou neznáme nikdo odpověď,ale každý z nás,pokud je mu bídně ho volá,modlí se,a prosí o pomoc.Všude slyšíme,že jsme národ maximálních ateistů a tudíž neznabohů.Podívejme se na léta dětství,od malička nás v médiích provází pohádky,ve kterých je dobro i zlo,tzn.Pán Bůh,Andělé,duchové,přízraky,peklo,čerti,Luciferové,a v těch pohádkách je jasné vítězství dobra nad zlem.....Nevím,ale myslím si,že bychom si z toho měli vzít ponaučení když připomenu Bibli,kterou čítávám,ta desatero přikázání je tak něco pravdivého,ovšem pokud se člověk nad tím řádně zamyslí....Převčírem,tj.v pátek jsem sledovala mé oblíbené talkshow Jana Krause,"Uvolněte se,prosím",a tam byl muž,který vyprávěl o tom,že převádí mrtvé lidi na ten pomyslný druhý břeh.....On zkrátka a dobře vyleze ze svého těla(to mně připomnělo tu komedii o duchách,kde hraje Veškrnová s Hlaváčovou),a ten jeho duch posléze vyprovází ty právě skonané na druhou stranu,nebo také ty duše zbloudilé....Jsem z toho naprosto v šoku,myslela jsem si,že to nemůže být pravdou,budu se muset o to začít zajímat více,tajemno mne vždy přitahovalo......Také Boha volám,když je mně ouvej,a zrovna loni jsem se na vlastní kůži přesvědčila,že je.....Měla jsem obrovské trápení,byla jsem tak nešťastná,že jsem si sedla v obýváku do křesla,a začala jsem si s ním povídat,u toho jsem velmi hlasitě plakala,a plakala.....Prosila jsem ho,ať mi pomůže,že je jediný,který mně zbyl coby opora,a to ne malá,a cca po více než dvou hodinách mých proseb jsem ho požádala,aby mi nějakým způsobem sdělil,že mne vyslyšel.....Pojednou začal zvonit můj mobil,tak jsem se podívala,kdo to zasejc otravuje,ale žádné číslo,ani jméno,pouze jen a jen zvonění,křičím do telefonu:halóóó,halóóó",ale nikdo se neozval,ten mobil zvonil přesně třičtvrtě hodiny,já na něj zírala jako blázen,a po celém těle mně naskakovala husí kůže a mráááz.....Takže,teď na 100% vím,že existuje,a pomáhá nám,pokud naše myšlenky nejsou ve zlém úmyslu vnímané......Nevěříte???!!!Vaše chyba,milé dámy......
Hodnoťte zápisek kliknutím:
Další zápisky v deníčku óóó...
Vietnamci....
Minulý týden tuším zde byl publikován velmi zajímavý článek o těchto úžasných pracantech typu Ferda mravenec....Před léty jsme náš obchod ...
Naše deníčky....
Když se tak zamyslím milé dámy nad tím,jak si tady a teď píšeme o všech našich starostech a strastech každodenního bytí,přiznám ...
Dnes mám sváteček...
...milé a drahé dámy a holčiny,a také pěkně začal,můj muž mně u ranní kávy na terase překvapil velmi mile,první překvápko bylo Šampaňské s ...
ALKOHOL,pokračování
......aby,aby,aby.....Pán tvorstva přijde domů z práce,otevře lednici,vytáhne lahváče nebo něco ostřejšího,hodí nohy na stůl,zapne ...

Reakce na zápisek
Zuza4
Děkuji vám...
..milé dámy za sympatie mám velikou radost,že si tolik rozumíme,mám vás ráda.Papa,a pro dnešek krásné sny,třeba i s duchy...
Jana40
Věřím
Věřím na Pána.Boha,věřím na Anděle,protože mi bylo mnoho krát pomoženo.Prosby musí být úpřimné od srdička,ne s vypočitavosti... víc myslet na druhé,než na sebe.Například,když jsem si dělala starosti, odkud vezmu peníze na svatební dár pro příbuzné,nebo pro dceru,když se vdávala a podobně,tak jsem si jen tak vzdychla že bych tak ráda jim udělala radost,ale kde na to vzít,jsem samoživitelka,plat průměrný,dva kluci na škole a ejhle ! naskytla se mi dodatečně brigáda,po druhé kluci dostali ve škole stipendium z jakehosi fondu EU,kdosi si na mě vzpomněl,vlastně přišlo to *samo*,ale já vím,že to není jen tak samo.
Děkuji Zuzo za tento příspěvek do deníčku. Jana
mirka108
narodila jsem se do věřící
rodiny,a to hodně formovalo můj život ať si říká každý o křesťanství co chce ,ty základy vložené v dětství mě už asi budou oslovovat celoživotně a mnohdy mě mrzí jak současná západní společnost (a u nás zejména) jimi pohrdá ,kolik bezmoci a trápení tím sama sobě způsobuje ,a ještě to obhajuje slovy kdyby byl pánbůh nikdy tohle nedopustí .(nechápu ,to má jako každýho darebáka zfackovat??? asi by jsme byli byti jak žito na mlatě kdyby byl nekompromisní . )
I když různými úrazy, života není moje víra taková jak bych si třeba přála, (vím že jsem si je mnohé sama způsobila ) přesto mockrát chybí síla důvěřovat , ale tu možnost doufání ,naděje v konečné vítězství dobra ,lásky mi nic nevezme,pokud ji tedy nevyhodím já sama a to myslím ne, protože nechci
My lidi se cítíme silní, říkáme že věříme hlavně v sebe a přitom stačí maličký záchvěv, krátká intenzivní nepřízeň osudu a vidíme jak jsme se silou v koncích a zůstávají nám jenom slzy, prosby , doufání, touha nezůstat na vše zlé sami , přání aby jsme byly někým větším vyslyšeni ,nestydím se za to co mnozí možná pojmenují bludem a jsem ráda že mi rodiče tyhle základy odhalili
Andělka
Já
věřím,že je něco mezi nebem a zemí...taky jsem se s tajemnem setkala,...je to jako zázrak,kouzlo...ale to já mám jako tajemstvííía ty se neprozrazujííí
jsou i Andělé,co nás chrání...jen je nevidíme,ale víme,že když se něco stane,jsou při nás...
stačí,když se ve zprávách objeví dítátko,který vypadne z okna a nic se mu nestane.Kdo při něm byl?No Anděl strážný...Třeba jsem blázen,ale věřím
Krásný den bez mráčků.
v1la
Pro toho
kdo ho potřebuje, bůh i se svými anděly určitě existuje. A možná je těch bohů víc, já sama ale spoléhám na sebe. Ne ze své nafoukanosti, ale protože jsem svého strážného anděla viděla.Je to už dýl, když jsem jela brzo ráno autem a povedlo se mi usnout. A právě ve chvíli, kdy mi víčka padla úplně jsem zaslechla opravdu jasný hlas " ty chrápeš nebo co?" Otevřela jsem oči a viděla na palubovce někoho a ten někdo měl můj obličej. Ten můj nesympaťák mě vzbudil právě včas, začala jsem ujíždět do protisměru, za mnou auto a přede mnou cisterna s benzínem.Od té doby vím, že buď to byl anděl strážnej s mým obličejem, nebo si člověk tak nějak podvědomě pomůže sám i za cenu že sám sebe ošálí. Každopádně ať je to tak či onak díky, že každej máme možnost se obrátit k tomu kdo nám pomůže.
Handa41
souhlasím,
něco určitě existuje. Mě zemřela osoba velmi milovaná, jediná láska mého života. Stále jsem ho všude viděla, spousta mužských mu bylo podobných, a mě vždycky bylo až fyzicky zle, noc co noc se mi ve snách přehrávaly scény z našeho žití, bylo to už na zbláznění, tak nevím proč, jsem ateista, šla jsem do kostela, a tam jsem v tichu toho dotyčného prosila, ať mě nechá žít, že se moc trápím, a jestli mě opravdu miloval, daruje mi klid a svobodu. Stalo se, a od toho dne jsem měla klid v duši, a už se mi o něm nezdálo, i když mě to pak někdy i chybělo. Něco je, lidská psycha je plná tajemství.