Ilustrační foto

Nevím zda je to mnou nebo jen počasím, ale nálada se  u mě střídá už od večera  jak aprílové počasí a nikdo neví jak budu reagovat.

Vše už mi leze na nervy děti, stále stejný stereotyp , manžel  prostě dnes je den blbec.

Jen co ráno otevřu oči už vím, že dnešek bude stát za to - zaspaly jsme sice jen o 20 minut ale i tak je to ránoo fofr . Vzbudit dceru do školy  udělat svačinu, učesat a utíkej aby si to stihla včas. Do toho začně šíleně řvát náš malej , který prostě zjistil, že si ho nikdo nevšímá :-(  mama mama a pořád dokola. A když odjde dcera do školy zas evyžaduje ji ale to má smůlu,

Nejen že stále kníká nosit nosit tak už opravdu vybuchnu a zakřičím ne a v tu chvíli začne hulákat ještě více . Je to šílené naštěstí  se otočí a  jde na vztek rozházet dvě krabice hraček . Pa Pa křičí na mě malej , když uklízím tu jeho spoušť , protože už je čas jít alespon na chvíli ven ( nakoupit, cestou zastavit na hřišti  a pak honem domu a uvařit oběd)

a to  je teprve dopoledne jé jé co ubude dál ..............