Otevřela jsem okno dokořán, a nechávám se ovívat chladným, osvěžujícím vzdouškem. Uvědomila jsem si, jak je člověk neustále nespokojený tím, co má, nebo co ho obklopuje. Jsme už otráveni tím stereotypem, sníh cahota a chlad.

A já si vzpomínám na loňské léto, na tropická vedra, kdy se vzduch nehnul. na teploměru 38 stupňú na slunci. a nevěděli jsme, jak tomu uniknout. Na sobě jen lehké maxitriko, aby se snadno svlékalo při častém osprchování se ve vlažné vodě. Pravidelně se nachladím, jak neustále hledám cokoliv studeného.

Litovala jsem lidi, kteří mají práci na plném slunci, vůbec jsem si nemohla srovnat v hlavě, jak to můžou ve zdraví přežít. Staří lidé kolabovali přímo na ulicích, v noci se nedalo spát. K jídlu jen zelenina, pilo se politrech, lednice nestíhala chladit vodu.

A tak vtahuji do plic svěží vzduch, s vědomím, že až mi bude zima, okno zavřu a přitopím. Ovšem v tropickém vedru se můžeme uchýlit leda tak do sklepa. Buďme proto rádi za to, co máme, hlavní je, být zdravý a veselý, nějak bylo a nějak bude. Vydržte, už brzy to bude tady, a vypukne to, ostatně jako vždycky v minulosti, bude to i letos, a ještě dlouho potom, kdy my už tady nebudeme.

Krásný den, mám vás ráda, Hanule